Dnes už je zítra?

Nebojte se, dnes to nebude „O zemi, kde zítra znamená včera“. Ta doba už, díky Bohu, skončila a na tu soutěž, oslavující Sovětský svaz, si vzpomenou už jen pamětníci.

To pondělí jsem jel prvním ranním z Brna do Prahy naposledy hlídat vnučku. Příští pondělí už se měli stěhovat do Brna. Měla tehdy tři roky, a pamatovala si, že v pondělí nechodí „do školky“, ale je celý den s dědou.
V neděli večer se ptala: „Maminko, je zítra pondělí?“ Dověděla se, že ano a pak spokojeně usnula. Když se ráno probudila, její první slova byla: „Mami, dnes už je zítra?“ Maminka odpověděla: „Ano.“ „Dobře, to přijde děda!“ No, nepotěšilo by vás to?

Od té doby utekly už dva měsíce, ale já se k té její otázce opakovaně vracím. Nejen malé děti se občas toho „zítra“ nemohou dočkat. Setkávám se s tím i u dospělých.

Na co se dospělí těší?
Nemocní se těší, že možná už zítra bude líp.
Ti nevyléčitelně nemocní se těší, že zítra už nebudou trpět, protože...
Snoubenci se těší, že zítra už budou manželé.
Někteří manželé se těší, že zítra už nebudou manželé.
Těhotné se těší, že zítra už možná porodí.
Voják se může těšit, že zítra už ho konečně povýší.
Sportovec i gambler se těší, že zítra už konečně vyhraje.
Politik se těší, že bude zvolen.
...

Také se na něco těšíte? Také si někdy přejete, aby už bylo „zítra“?
Pokud k sobě budeme upřímní, pak bude naše odpověď ano. Vlastně je dobře, že si i my někdy přejeme, aby už bylo zítra. Je přitom jedno, zda je toto přání motivované tím, že se právě teď nemáme zrovna nejlépe, nebo nás čeká něco, co jsme si už dlouho přáli.

Je tu i jedno nebezpečí. Znám lidi, kteří žijí stále čekáním „zítřka“. Mohli by si užívat dnešní den, ale místo toho se upínají k tomu, že zítra...

Často je to naše očekávání „zítřka“ spojené s něčím, co si moc přejeme a teď to konečně budeme mít. Díky mé profesi jsme se několikrát stěhovali. Lidová moudrost říká, že „je lépe vyhořet, než se stěhovat“. Možná to tak někdo cítí, ale já dnes zpětně vnímám to stěhování pozitivně. Celkem brzy jsem díky nim pochopil, že „vlastnění“ čehokoliv, mi štěstí nepřinese.
Jak to myslím? Při balení před stěhováním jsem v různých šuplících nacházel něco, po čem jsem kdysi toužil, zažil jsem ten omamný okamžik, kdy jsem vysněnou věc konečně držel v rukách a byla má. Byl to ale opravdu jen okamžik, který rychle pominul a ta vysněná věc brzy zevšedněla.
Dnes už vím, jak bláhové je se těšit na to, že mi štěstí přinese, když budu „vlastnit“ něco nového. Jistě, je to příjemné, ale dlouhodobé štěstí mi to nepřinese.

Vrátím se k vnučce. Přála si, aby už bylo zítra, protože se těšila na dědu. A já si uvědomuji, že bych si měl užívat tu její radost z našich setkání. Nebude to tak vždy. Blíží se chvíle, kdy se začne těšit více na svoje kamarády než na mne. Až to nastane, budu si muset najít nějaké jiné „zítra“, než ji.
Proto se vedle toho těšení na „zítra“ snažím užívat i dnešek. To, že mám rodinu, přátele, zdraví a k tomu všemu i naději na další „zítra“, která jsou ještě přede mnou.

Jako křesťan se také mohu těšit i na to věčné zítra. Pro mnohé je to projev slabosti a důvod k tomu, aby se mi smáli. Považují víru za berličku. Já jsem ale Všemohoucímu za tuto oporu vděčný. Pomáhá mi více vnímat vše, z čeho se mohu radovat právě dnes, a přitom mi dodává odvahu hledět bez obav i na to „zítra“, o které moudrý Šalomoun prohlásil: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: ‚Nemám v nich zalíbení.‘“ (Kazatel 12,1)
Je fajn si užívat dnešní den a mít přitom naději, že bez ohledu na to, co přinese „zítřek“, se ho nemusíme obávat.

Pokud právě teď máte důvod toužit, aby už bylo zítra, tak vám přeji, ať si to čekání i to naplnění nenecháte ničím překazit a to „zítra“ si náležitě užijte.