Desetníček za fazolku

      Blížící se prázdniny jsou ideální čas na to, aby babičky a dědové vychovávaly i rozmazlovaly svá vnoučata. Jako kluk jsem se na chvíle u babičky a dědy těšil.

      Děda mne naučil spoustu zajímavých dovedností. Třeba, jak chytit kapra na pytlačku a pstruha zase jen tak do ruky...

      Uteklo pár let. Přišel čas mého tchána, aby zase on učil moje syny tomu, na co jsem neměl čas. Všiml si, že malý Lukáš nejí fazole. Protože je sám má rád, tak se rozhodl to změnit.

      "Lukáši," řekl mu jednou při obědě, "za každou fazolku co sníš, ti dám desetníček." Lukáš sice ještě neměl ani čtyři roky, ale počítat už uměl dobře. Babička mu dala plný talíř fazolačky a děda velice rychle přišel o pěknou hromadu desetníčků.

      Spousta dědečků a babiček si neuvědomuje, o co přichází, když nedokážou svým vnoučatům čas od času připravit alespoň pár nezapomenutelných dnů.

      Patřím k těm šťastným dětem, které si díky báječným prarodičům nosí celý život nádherné vzpomínky nejen na prázdniny. S dědou jsme přes den většinou vyváděli rošťárny. Večer pak přišel čas babičky. Vyprávěla mi nádherné příběhy. Dodnes vzpomínám na její vyprávění o tom, jak David porazil Goliáše. Ještě v noci se mi zdálo, že jsem sám tím Davidem, který porazil obra.

      Dětská víra, že dobro jednou zvítězí, mne provází celý život. Děkuji Bohu za své prarodiče. A také ho prosím, abych jednou, až se dočkám vnoučat, dokázal do jejich dětského srdce zasadit stejná semínka dobra a víry v lepší budoucnost, jaká do toho mého zasadili babička s dědou.

      Přeji vám spoustu krásných okamžiků, na které budete rádi vzpomínat vy i vaše děti a vnoučata.

      (Napsáno pro Křesťanský magazí ČT, vysílaný 16.6.2013.)