Dějiny jsou důkazem toho, že nelhal

Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. (evangelium podle Lukáše 21,32)

Podle staré křesťanské tradice napsal Lukáš své evangelium v letech 56 až 58 po Kristu. Kritici ovšem namítají, že to muselo být později, protože jinak by nemohl psát o zničení Jeruzaléma.
     Pro lidi, kteří nevěří tomu, že Bůh zná budoucnost, je to dostatečný důvod k tomu, aby zpochybnili svědectví prvních křesťanů. Pokud by přiznali, že je pravdivá stará tradice, pak by také museli připustit, že Ježíš znal budoucnost, a proto o ní mohl mluvit  dlouho předem.

     Mezi dobou sepsání evangelií a nejstaršími zachovanými kopiemi je rozdíl jen několik desítek let. Přesto spousta kritiků tvrdí, že se jedná o podvrhy, protože nemáme žádný originál. Stejní lidé ale považují například Heródotovy „Dějiny“ za spolehlivý pramen informací, přestože jejich „nejstarší“ kopie pochází až z doby osm set let po údajném sepsání díla. To, co platí na evangelia, neplatí na Heródota.
     Ježíš krátce před svou smrtí předpověděl, že se mnozí z jeho posluchačů dožijí okamžiku, kdy bude dobyt Jeruzalém a dojde při tom i ke zničení chrámu. Dějiny jsou důkazem toho, že nelhal. Mluvil pravdu – Jeruzalém padl a s ním i chrám.

     Ježíšovo slovo je pravdivé. Pokud se na ně spolehneme, vyplatí se nám to stejně jako těm křesťanům, kteří v roce 67. po Kristu opustili Jeruzalém a zachránili si tím svůj život. Pokud tedy Ježíš nelhal ohledně Jeruzaléma a jeho konce, proč by nám měl lhát o „konci světa“? Proto věřím, že i ten proběhne přesně tak, jak o něm hovořil Ježíš.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)