Dědictví

Mám rád 11. kapitolu listu Židům. Obsahuje jména několika biblických postav, které nám jsou příkladem věrnosti a proto se jí také říká "Kapitola hrdinů víry". V minulosti křesťané věřili, že list Židům napsal apoštol Pavel. Dnes o tom někteří teologové pochybují, ale já se v tomto případě rád přidržím tradice.

Jedním z hrdinů víry je i Abraham, kterého nám apoštol Pavel dává za vzor i v listu Římanům. Na jeho postavě dokazuje, že víra je spolehlivou cestou nejen k jistotě spasení, ale také k radosti, která z této jistoty vychází: "Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno." (Římanům 4,11-14)

Pro mne, jako pro "neobřezance" jsou tato slova evangeliem – radostnou zprávou. Přestože nepatřím mezi tělesné potomky praotce Abrahama, mohu být jeho duchovním potomkem. Jak? Tím, že mi má víra dá sílu uchopit Boží nabídku, kterou Abraham dostal ještě dříve, než podstoupil obřízku, která se pak stala znamením všech jeho mužských potomků.

Pavel byl žid, byl obřezán osmý den svého života. Patřil k farizeům a měl nejvyšší židovské vzdělání. Přesto filipským křesťanům napsal: "Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení.
Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání." (Filipským 3,7-11)

Bůh slíbil Abrahamovi, že jeho dědicové obdrží zemi. Slíbil mu to v době, kdy byl Abraham bezdětný. Svou víru v Boží zaslíbení proto nemohl opřít o nic hmatatelného. Přesto uvěřil, že Bůh splní svůj slib.

Ježíš slíbil svým učedníkům: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne.
V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." (Jan 14,1-3)

V oblasti věčného života jsme na tom podobně jako Abraham, když dostal zaslíbení, o kterém jsme dnes hovořili. Neměl potomka a tak mu zůstala jen víra. Ani my nemáme hmatatelný důkaz toho, že někde v nebi existuje Bůh, který pro nás chystá nový domov. Máme jen stejnou víru, jakou měl Abraham. Máme stejné zaslíbení, že nebeské dědictví patří i nám.
Pane, děkuji Ti, že díky Tvé oběti na kříži mohu patřit mezi dědice Tvého království.