Dědictví

Kdo z nás by si nepřál mít jednou tolik peněz, aby nemusel počítat, kolik utratí. Snažíme se je získat a většinou při tom zapomínáme na to, že vztahy s našimi blízkými a milými mají daleko větší hodnotu, než to nejtučnější konto v bance.

Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
Ten mladší řekl otci: `Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.´ On jim rozdělil své jmění.
Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři... (Lukáš 15,11-16)

Na začátku mladý, bohatý a slušně vychovaný syn. Oblékal se podle nejnovější módy, bydlel v přepychovém hotelu. Pohyboval se mezi VIP tehdejší společnosti. Našel si spoustu kamarádů, kteří ho opustili, když zjistili, že jeho konto vyschlo. Zůstal sám...

Pár dnů ještě vystačil s tím, co dostal v zastavárně za své šperky a oblečení. Pak začal hledat práci. Uchytil se jako pasák vepřů. Zpočátku se mu z toho zápachu zvedal žaludek. Brzy si však zvyknul a byl dokonce schopen jíst zbytky po vepřích. Na samém dně si vzpomněl na domov a tátu. Jak rád by se vrátil. Ale přijme ho otec?

Nakonec se rozhodl to risknout. Lukáš píše: „I vstal a šel ke svému otci.“ V duchu si představoval, co řekne, až dojde domů...
Co myslíte, jak vypadal marnotratný syn, když se vrátil domů? Po jaké parfému voněl? Jaké značkové oblečení nosil? Musela na něho být hrozná podívaná. Lidé, co ho potkali, si zacpávali noc. Vyhýbali se mu, měli strach, aby od něj nechytili nějakou nemoc.

Pomalu se blíží k domovu. Když uviděl dům, odvaha ho opustila o on se zastavil. V tom se to stalo. „Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“
Cesta do nebe někdy vede přes vepřín. A i když pak pěkně smrdíme, Bůh se nebojí nás obejmout, políbit a přivítat doma. Tak úžasná je Boží láska.