David a Goliáš

            Síla je v životě důležitá, ale není vždy zárukou vítězství. Vedle rozumu rozhoduje o výsledku našich bitev i naše motivace, kvůli které se vydáváme do boje.

            Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. (1. Samuelova 17,45+46)

            David nevěří svým uším. Obrovitý Pelištejec uráží Boha a Židé se před ním krčí. Každé ráno vyzývá Hebreje k boji, ale ani jeden z nich nemá odvahu se mu postavit. Tak to ne!

            Jakmile Goliáš spatřil Davida, začal se smát: "S takovým klukem mám bojovat? To nemáte nikoho schopnějšího?" Jeho přezíravý postoj se mu ale brzy vymstí.

            Ten kluk je mrštný a má za ušima. Léta pásl stáda svého otce a bránil je i před lvy. Jeho největší výhodou je ale víra. Dodává mu odvahu a díky ní také ví, jak porazit Goliáše.

            Pak už vše nabírá rychlý spád. Z praku vyletí oblázek, obra omráčí a David mu poté jeho mečem utne hlavu.

            Naši předkové díky stejné víře zahnali Turky daleko od hranic. Víra jim propůjčila odvahu za svou zemi a svého Boha položit třeba i život. Nechybí nám dnes taková víra i odvaha?

            Každý se občas musí utkat se svým "Goliášem". Pouhá síla úspěch nezaručí. Davidův příběh ukazuje, že k vítězství potřebuji také s jistotou vědět, proč mám vlastně riskovat.

Bože, až potkám svého "Goliáše", chci jako David spoléhat na Tvou pomoc. Dej ať je má víra odvážná a současně i rozvážná.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Dva kohouti na jednom smetišti ...