Co by bylo, kdyby nepřišla sametová revoluce?

Včera jsme vzpomínali výročí sametové revoluce. Na jedny politiky se pískalo, jiným se tleskalo. Mohlo se pískat, protože díky tomu, co se stalo v roce 1989, už za to nic nehrozí.

Kolega Nožička se ve svém článku pozastavuje nad tím, proč se jednomu tleská, zatímco na druhého se píská.

Myslím, že odpověď je jednoduchá.
Ten jeden, prezident Petr Pavel, měl sen. Chtěl se stát elitním vojákem a vstup do KSČ byl podmínkou naplnění jeho snu. Elitním vojákem se skutečně stal a dnes je, dle mého mínění, důstojnou hlavou našeho státu, za kterou se nemusím stydět. Posledních 36 let ukázalo, jakou proměnou ve svobodné společnosti prošel.
Druhý, předseda hnutí ANO, měl také sen. Chtěl mít více peněz a moci, jak ostatní. V určité době pochopil, že na cestě za svým snem bude výhodná spolupráce s „hodnou StB“. I když pak režim padl, on se svými kamarády z StB dál spolupracoval, protože to vynášelo. Svůj sen si splnil. No, vlastně ne tak docela. Chce být nejbohatším občanem našeho státu a to zatím není. Sní o tom, že bude nejmocnějším, a to zatím také tak docela není. Navíc u něho žádnou proměnu k lepšímu nevnímám.

Kolega Nožička spekuluje o tom, co by dělal Petr Pavel, kdyby nebyla sametová revoluce: „Pokud by tedy komunistický režim o rok později nepadl, je docela možné, že by Petr Pavel místo úspěšné kariéry v NATO proti této „nepřátelské“ organizaci naopak aktivně bojoval...“
Při čtení této spekulace mne napadlo: „A co by bylo s panem kolegou Nožičkou? Stal by se bojovníkem za práva utlačované většiny? Psal by své plamenné články proti vládě a premiérovi?“ Odpověď možná nezná ani pan kolega, protože to je takové to „co by bylo, kdyby“.

Myslím, že spekulace o těch druhých, jsou zbytečným plýtváním času. Spíše bych se měl ptát: „Pokud by komunistický režim v roce 1989 nepadl, co bych dnes dělal já?“ Přiznejme si, že většina z nás tehdy raději nevybočovala z řady a „držela hubu, krok a zákryt“, jak nás, kteří jsme prošli „základní vojenskou službou“, učili naši velitelé.

„Kdyby nepřišla sametová revoluce, byl bych hrdina, nebo bych se zařadil do poslušného stáda?“ Pokud najdeme odvahu si pravdivě odpovědět, budeme mít menší potřebu pískat na ty druhé.