Moc pěkné povídání.

Vidíte, taková maličkost, a jak vám dovede znepříjemnit život. A teď si představte, když tak rád chodíte do přírody jako já, že si dvojitě zlomíte kotník a zrovna v měsících, kdy je na horách nejkrásněji (podzim) musíte jen ležet doma se sádrou. To se přihodilo mně, ale naštěstí už jsem téměř půl roku fit.

V době úrazu má člověk aspoň čas nad sebou přemýšlet. Došla jsem k závěru, že nemoc či úraz má smysl, napoví člověku, že má něco ve svém životě změnit. Zpomalit, zlepšit chování, každý už musí vědět.

Přeji vám krásné počasí do vašich milovaných Beskyd.

Ano, bohužel zdraví si nevážíme, dokud

ho máme. Ale to je asi normální. Pořád říkám ( když vidím nemožné disciplíny v televizi), že lidé pořád nevědí, jak si co nejlépe rozbít, víte co . A pořád to pokoušejí.