Chudí versus bohatí

Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.  ... Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.“ (Lukáš 6,20+24)

Při čtení „blahoslavenství“ chybujeme, pokud zapomínáme, že  je Ježíš vyslovuje v kontextu židovské společnosti té doby. Neříká, že všichni chudí jsou šťastní a boháče čeká bědování. Svá slova vyslovuje v souvislosti se svým nebeským královstvím.
     Ježíš tu neodsuzuje bohatství a ani neadoruje chudobu. Svá slova říká v souvislosti s tím, jak se tehdejší Židé pod vlivem svých duchovních vůdců dívali na chudé a bohaté. Chudí byli považování za velké hříšníky. A čím větší chudoba, tím hroznější hřích museli spáchat, protože proč jinak by je Bůh takto trestal?

     To boháči na tom byli jinak. Farizeové a zákoníci se na ně dívali jako na lidi hodné úcty. Bůh jim přece žehnal, a to by určitě nedělal, kdyby byli tito boháči hříšní.
     Chudý člověk dřel bídu a ještě se musel prát s pocitem, že Boží království je mu uzavřeno. Navíc musel mít pochybnosti i o samotné povaze Boha. Zvláště, pokud si nebyl vědom toho, že by skutečně byl tak hříšný, že by si svou chudobu zasloužil.

     Ježíš tento zcestný mýtus bourá. Ukazuje chudým, že mají brány do jeho království otevřené dokořán a že nebeský Otec je miluje stejně jako ty, kdo mají majetku více než oni. Učí, že bohatství a chudobu nemáme považovat za dostatečný ukazatel toho, jak jsme na tom s našimi hříchy.
     Bůh nedělí lidi na chudé a bohaté. Záleží mu na obou skupinách. Přesto ví, že chudí mají do jeho království blíž. Na rozdíl od boháčů jsou pokornější a spíše si připustí svůj hřích.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)