Chraň nás před pokušením

„I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.“ (Lukáš 11,4 KP)

Asi každý, kdo četl nebo se modlil modlitbu „Otčenáš“, musel přemýšlet nad prosbou: „A neuvoď nás v pokušení“. Také jsem si kladl otázku: „Copak mne Bůh pokouší?“
     Hlavou mi to vrtalo dlouho. Pak jsem jednoho dne četl Stvořitelova slova, která zapsal prorok Izaiáš: „Dokáži vytvořit světlo i tmu, přináším pokoj, ale dopouštím i zlo. Jsem Hospodin, původce všech věcí.“ (Izaiáš 45,7 SnC) Hospodin tu na sebe bere zodpovědnost za vše, co se koná na naší zemi.
     Proč to Stvořitel dělá? Proč se hlásí i ke „tmě“? Židé to tak chápali. Pokud stvořil všechny bytosti, tedy i ďábla a démony – padlé anděly, nese zodpovědnost za to, co dělají. Bůh se k tomu hlásí a slibuje, že jednou, až nastane vhodný čas, udělá konec zlu a napraví všechny křivdy.

     Při vyslovování prosby „neuvoď nás v pokušení“ si vždy vybavím Ježíše, který jde po svém křtu na poušť a tam k němu přichází ďábel a pokouší ho. Bible ale říká, že tam s ním je také Duch svatý. Pokušení přichází od „zlého“, ale pokud chci, Bůh mi může pomáhat pokušení odolat.

     V překladu Slovo na cestu se v modlitbě „Otčenáš“ říká: „Chraň nás před pokušením a vysvoboď nás z moci zlého.“ (SnC) Pokud žiji na hříšném světě, musím počítat s tím, že se zlo bude pokoušet o to, aby mne stáhlo na svou stranu. Ďábel nemá rád, když se mu vzpírám a hledám pomoc u Stvořitele. Snaží se mne svést. Můj nebeský Otec je ale silnější než všechny síly zla.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)