Chci znát tvou vůli

Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“ (Lukáš 11,2)

     Určitě nejsem jediný křesťan, který si v průběhu života myslel, že modlitba je k tomu, abych mohl Stvořitele seznámit se svým přáním a on mi ho pak mohl vyplnit.
     Podobně se na modlitbu dívali i mnozí Židé v Ježíšově době a zřejmě to byl i názor jeho žáků. Ti viděli, jak Hospodin plní jeho prosby, se kterými se na něj obrací. Mají pocit, že to bude určitě v tom, jak se modlí. Možná, kdyby jim prozradil tu správnou formulaci, by pak Stvořitel vyslýchal i všechny jejich modlitby. Obrací se na něj a doufají, že jim to tajemství odhalí.

     Ježíš si to uvědomuje, a proto do své vzorové modlitby vloží zvláštní prosbu. Učí své žáky, aby dřív, než začnou prosit za své každodenní potřeby, říkali: „Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.“
     Proč mám vyslovovat tuto prosbu? V těch slovech je vlastně odhalen základní princip modlitby. Mnozí lidé ji považují za něco, co se podobá mincovému automatu. Vhodím-li do něj dostatek mincí a vyberu si z nabídky, tak mi z něj vypadne právě to, po čem toužím.

     To ale není hlavní účel modlitby. Správná modlitba není monolog, ale rozhovor s Bohem, ve kterém se mohu seznámit s jeho názorem. Jako dítě vyslovím své přání, ale Otec posoudí, zda je pro mne dobré, aby mou prosbu naplnil.
     Modlitba je prostředek, pomocí kterého mohu poznávat vůli svého Stvořitele. Pokud ji přijmu, je to jen k mému dobru.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)