Bůh snad musí být pedofil

“Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany,“ prohlásil prý Mahátma Gándhí, když dočetl Nový Zákon. Několika slovy tak popsal jeden z největších problémů křesťanství.

Většina Čechů se dnes hlásí k ateismu. Jednou z příčin je špatný příklad lidí, kteří se hlásí ke křesťanství. Mladý muž v diskuzi o aférách se zneužíváním dětí katolickými duchovními prohlásil: “Jestli je nějaký bůh, tak to snad musí být pedofil. Protože jinak by musel zasáhnout a všechny ty zrůdy zničit!“ Nebylo to poprvé, co jsem slyšel podobný názor.

Už dávno jsem vyrostl z víry, že média přinášejí pravdu. Proto si myslím, že skutečnost se od mediálních zpráv značně liší. Katolická církev má podle statistiky zhruba 409 000 kněží. Když si z různých zpráv spočítáte, kolik z nich je zapleteno do zneužívání dětí, možná to nebude ani jedno procento. To sice tyto skutky neomlouvá, ale může to pomoci vidět celý problém reálněji, než jak nám ho představují senzacechtivá média, která se pokoušejí vzbudit dojem, že co kněz, to pedofil.

Na problém se zneužíváním dětí navazuje druhý problém – reakce katolické církve na to, co se děje. Nejdříve hrála roky roli tzv. mrtvého brouka. Později se veřejnost dověděla, že to není problém systému, ale selhání jednotlivce, nejen kněží, kteří podobné činy spáchali, nýbrž i těch, kteří je pak kryli. Jako by to nebyl problém církve, ale jen problém některých lidí v ní. Tento přístup je patrný i v pastýřském listu papeže Benedikt XVI. Kritizuje v něm irskou církev, ale Vatikánu jako by se tyto problémy netýkaly. Navíc chybí zpráva obětem, jak budou potrestáni viníci.
To jsou skutečnosti, které vadí mnoha lidem a brání jim pokračovat ve svém hledání Boha. Lidé pochopí, že i kněz může padnout. Pokud však církev toto selhání jednotlivce kryje, ve snaze chránit čistotu svého jména, nakonec pošpiní i samotného Boha, na jehož jméno se často odvolává.
Pokud se zneužití dítěte dopustí učitel, sbormistr nebo vedoucí skautů, velice rychle musí skončit. Lidé stejný přístup očekávají i od církve, zvláště, když se tak ráda staví do role ochránce morálky a dobrých mravů.

Když jsem jako kluk poprvé slyšel lidové přísloví “Káže vodu, pije víno“, moc jsem mu nerozuměl. Dnes už mu rozumím velice dobře. Poznal jsem, jak moc lidem vadí, pokud se praxe nás křesťanů rozchází s tím, co říkáme.

V době, kdy byli naši synové ještě malí, jsem jim vysvětloval, že některá slova není slušné říkat. Pak jsme jeli autem a řidička přede mnou málem způsobila nehodu. V té chvíli z mých úst vylétlo: “Co blbneš, ty krávo!“ Ze zadního sedadla se ozvalo: “Tatínku, proč mluvíš sprostě? Ty můžeš?“ Uvědomil jsem si, že takto bych své syny slušně mluvit nenaučil.

Předchůdce papeže Benedikta XVI., Jan Pavel II., konstatoval: "Ještě neskončil zrod křesťanské civilizace. Je to naše vina. Neukázali jsme světu cestu." Jeho pokora ukazuje směr, kterým by se měla vydat katolická církev i celé křesťanství.
Spousta lidí odmítá přijmout víru v Boha, protože jednání křesťanů se rozchází s tím, co učí Bible. Pokud na tom chceme my křesťané něco změnit, přestaňme vše svádět na čtyřicet let totality nebo zkaženou společnost. Začněme s Boží pomocí s nápravou každý sám u sebe. Nemůžeme změnit jednání celé církve. Ale to své ano.