Bůh který miluje svobodu

        Dnes spolu otevřeme jednu z nejsmutnějších biblických zpráv. Díky ní se ale o Bohu dovídáme další důležitou informaci - Bůh miluje svobodu a dává ji každému obyvateli celého vesmíru.

        Nahlédněme opět do první knihy Bible: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi." (Genesis 3,1-7)

        V příběhu, jehož závěr si přečteme příště, vystupují čtyři hlavní postavy. Je tu ďábel, který se maskuje tím, že používá jako své médium hada. Pak je tu žena, její manžel a nakonec Bůh.

        Příběh začíná ďáblovým obviněním Boha. Tvrdí o něm, že neuznává svobodu a zakazuje nám něco, co by nás udělalo dokonalejšími a šťastnějšími. Žena, která dostane později jméno Eva, Boha brání. Říká: "To není pravda. Bůh nám nezakázal jíst z tohoto stromu. Jen nás před ním varoval. Jeho ovoce by nám přineslo smrt!"

        Ďábel ale pokračuje dál a nakonec Evu svede k tomu, že okusí to zakázané ovoce, které vypadá krásně a tak skvěle chutná, že Eva nakonec nabídne i svému muži.

        Chvíli se zdá, že se nic neděje. Chvíli věří, že ďábel mluvil pravdu. Pak najednou poznávají svou nahotu a je jim jasné, že je zle. Nezemřeli sice, ale cítí, že o něco přišli. Tento projev nedůvěry vůči Bohu je připraví o schopnost žít věčně. Začínají se také bát okamžiku, kdy se budou muset podívat do očí svého tvůrce.

        K tomu, jak to dopadlo, se dostaneme příště. Dnes se zaměříme na to, jakou svobodu nám nabízí Bůh, vystupující v knize Genesis. Dřív, než dá Hospodin prvnímu páru svobodu, nabízí malé školení. V něm varuje před tím, jaké důsledky to bude mít, když se rozhodnou jít cestou před kterou je varuje.

        Svoboda v Božím podání je stav, kdy se mohu rozhodnout mezi dvěma protichůdnými možnostmi a znám důsledek své volby. Teprve když vím, co mi mé rozhodnutí přinese, co mne to bude stát, mohu být skutečně svobodný.

        Na tento princip svobody bychom měli pamatovat nejen při tom, když se sami rozhodujeme, ale i když učíme svobodnému rozhodování naše děti. Od určitého věku je můžeme už jen varovat. Zda naše varování vezmou vážně, to záleží i na tom, nakolik nám důvěřují a jaké mají s našimi radami zkušenosti.

        Něco podobného funguje i v mém vztahu s Bohem. Ďábel se mi, často velice úspěšně, pokouší namluvit, že Boží zákony mne omezují a připravují o štěstí. Bůh mi zase ukazuje, že mne svými radami naopak chrání před neštěstím. Teď záleží jen na mně, jak se rozhodnu. Z vlastní zkušenosti vím, že jsem nikdy nelitoval, když jsem vsadil na to, co mi radí Bůh, který miluje svobodu a dává ji i mně.