Buď nové, nebo staré

Řekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí." (Lukáš 5,6)

Lidé v době Ježíše Krista cítili, že jejich náboženství přestává mít pozitivní vliv na jejich život. Čím dál tím více Židů považovalo víru v pojetí farizeů a učitelů zákona za překážku na své cestě za štěstím.
     Ne, nechtěli se vzdát svého Stvořitele, ale přáli si s ním žít v míru a v přátelském vztahu. Hospodin v pojetí jejich duchovních vůdců byl Bůh přísný a mstivý, Bůh, který jen čeká na příležitost, aby nás mohl potrestat, jakmile se jen trochu odchýlíme od směru, který nám vytyčil.

     Ježíš ve svých kázáních přináší změnu pohledu na Boha. Nebeský Otec je v jeho podání přísný i milující současně. Je to Bůh, který soudí, ale současně nabízí i milost každému, kdo prožívá pokání.
     Učitelé zákona vnímají Ježíšovu popularitu a rádi by se na ní trochu přiživili. Chtějí po něm, aby přišel s nějakou reformou judaismu, ale takovou, která by jim zachovala jejich moc nad ostatními věřícími. Ježíš to rezolutně odmítá.

     Něčím podobným si prošlo i křesťanství. Ježíšovo učení nahradily tradice. Současný stav křesťanství na to doplácí. Podle Ježíše není možné být trochu věřící a trochu nevěřící. Není možné být trochu křesťan a trochu pohan. Musím si vybrat jedno, nebo druhé.
     Pokud chceme, aby křesťanství vstalo z mrtvých, musí být v jeho středu znovu vzkříšený Ježíš. Jiná možnost není.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)