Bratrsky ani náhodou

Vyrostl jsem v době, kdy nás i ve škole učili, že Slované musí držet pohromadě, protože ze západu nám hrozí jen nebezpečí. Jako dítě školou povinné jsem tomu věřil.

Jak mi ale přibývaly roky, tak jsem zjišťoval, že pravda o našich nepřátelích není tak černobílá, jak nám to k věření předkládali naši soudruzi a soudružky vyučující. Zjistil jsem, že západ není jen zlý a východ nemusí být zárukou dobra.
Naplno mi to došlo, když mne můj starší bratr 21. srpna 1968 budil slovy: „Brácho vstávej, Rusi nás okupují!“

Pak přišla sametová revoluce a my jsme mohli začít srovnávat dobu, kdy jsme žili v tom komunistickém ráji, s dobou, kdy přišlo kapitalistické peklo.
Ne vše, co přinesl „listopad 89“, bylo příjemné. Dřívější jistoty, jak ty dobré, tak i ty zlé, vystřídala nejistota. Nemusíme stát frontu na banány nebo svíčkovou, ale zase ne vše, co nám obchodníci nabízejí, si všichni můžeme koupit. No, to jsme vlastně mnozí nemohli ani za totáče.

Včera mne zaujal článek o dokumentu s názvem „Velký vlastenecký výlet“. Popisuje tři „dezoláty“ (podotýkám, že se tak titulují sami), kteří souhlasili, že se zúčastní výpravy na Ukrajinu, aby se mohli na vlastní oči přesvědčit, zda tam ta válka, o které informují oficiální média, opravdu je.
„Přišel, viděl, zvítězil“ o těch třech ale, podle autora článku, neplatí. Spíše to vypadá, že pravda, viděná na vlastní oči, „dezoláty“, ukryté někde v hloubi duše těchto lidí, neporazila.
Pro mne je to varování, abych si dával pozor na nebezpečí, které hrozí každému z nás. Jakmile se uzavřeme do nějaké „sociální bubliny“ a odstřihneme se od jiných informací, než jsou ty, kterým ta naše skupina „slepě věří“, tak nás z našeho omylu nevysvobodí už ani zázrak.

Lidé, kteří v mém okolí fandí Rusku, téměř vždy věří, že naše bezpečí nalezneme jen ve spolupráci s Ruskem, které vnímají jako baštu Slovanů.
Ano, jsme Slované. To ale neznamená, že zase potřebujeme skončit v područí našich východních „bratrů“. To už jsme tu měli. My starší, kteří tu dobu pamatujeme, víme, jak se nám žilo a jak si to „bratrství“ představují „velcí bratři“ v Rusku, ve kterém se v tomto vnímání od té doby nic nezměnilo.
Nejlépe to vystihuje vtip z předlistopadové doby. Čech s Rusem hledali zlato. Našli obrovský valoun. Byl tak velký, že se z nich v tu chvíli stali boháči. Rus navrhuje: „Rozdělíme se bratrsky!“ Čech to odmítá: „Bratrsky ani náhodou. Rozdělíme se pěkně půl na půl!“

Není hloupý ten, kdo udělá chybu. Hloupým se stáváme, když chceme tu chybu dobrovolně opakovat.