Je dobré, že jí vyhovuje. A že jde vývoj všech pomůcek rychle dopředu. Před asi tak 30 lety dostal naslouchátko děda a odmítal ho nosit. Bralo stejně hlasitě všechny zvuky, takže jsme i tak museli mluvit dost nahlas, abychom přeřvali masařku na okně Zlobili jsme se na něj, že ho nenosí venku, že neslyší auta, ale on říkal, že ho pak bolí hlava.

Dnešní naslouchátka se dají fantasticky doladit, když jsem si je před dvěma měsíci poprvé nasadil slyšel jsem i vrzání svých bot. Je fakt, že někdy je to úleva si je vypnout a vyndat. Moc hezky napsáno.

Vašek

To si pamatuju s maminkou. Akorát se holt ve sluchátkách furt šťourala, takže mi po ní zbyla hromádka zlikvidovaných sluchátek.

Ale z televizoru jsem jí vyvedl šňuru s reproduktorem k jejímu křeslu k pravému uchu (na ně slyšela líp). Do reproduktoru nešťourala.

Dík, Vlastíku!

My jsme ten hlasitý poslech televize u tchyně vyřešili tak, že jsme ji koupili bezdrátová sluchátka a tchán měl klid. Problém akorát byl, že je občas zapomněla vložit do nabíjecí základny a pak volala, "že už ji to zase nefunguje".

Vlastíku, krásný blog. Přeji vám všem co nejvíce společných chvil.

Díky.