Božský klid je fuč!

Máte rádi ticho a klid? V noci určitě. Každý ví, jak je to protivné, když potřebujete spát, ale sousedi mají zrovna zase oslavu, protože vždy je co slavit. Nebo, když vám v ložnici bzučí komár...

Tak tyhle starosti Ovenka, naše čtyřiadevadesátiletá babička, nezná, protože má problém se sluchem. Je, jak se říká, „hluchá jako poleno“. Když spí, mohu klidně vysávat i pod její postelí, nebo mixovat třeba jahodový koktail, ji to nevzbudí. Prostě to neslyší.

Problém nastává, když se s ní chcete na něčem domluvit. Pokud to trvá déle, začnete se bát o hlasivky a ještě máte obavy, že vás stejně neslyší, i když každé vaše slovo slyší lidé i ve vedlejším činžáku.
Vzpomínám, jak si u nás poprvé pustila televizi. Zvuk si zesílila tak, aby slyšela. Šel jsem domů od zastávky šaliny a už u dveří našeho činžáku jsem slyšel nějaký hluk. Jak se výtah blížil k našemu patru, hluk sílil. Doma jsem zjistil, že babička má zvuk v televizi zesílený na 100 %, ale i tak říkala, že je to ještě potichu. Časem jsme jí v televizi zapnuli titulky, takže sice moc neslyšela, ale mohla alespoň číst, o čem to je.

Ovenka to se svým sluchem vzdala už dávno, její dcera ale ne. Našla dobrého ušního lékaře. Ten babičce zařídil všechna potřebná vyšetření, poslal ji do nemocnice na nějaký zákrok a minulý týden konečně dostala nová sluchátka přesně nastavená na její uši.
Najednou slyší lépe než my. Teď, když si pustí televizi a má v uších sluchátka, tak jí stačí mít zvuk na 6 %. Já potřebuji alespoň 15 %. Takový je to rozdíl.

Ten den, co dostala sluchátka, jsem se domů vracel až večer. „Babi, tak prý už slyšíš jako rys“, spustil jsem na ní pěkně nahlas, jak jsem byl zvyklý. Usmála se a ani mi neřekla, že nemusím křičet. Místo toho jsem uslyšel: „A božský klid je fuč!“ Chvíli jsem přemýšlel o tom, co řekla, a pak jí odpověděl: „Ovenko, ty to máš snadné. Vytáhneš sluchátka a máš ho zase nazpět. Já to mám těžší. Mně nepomohou ani špunty do uší! Ale vůbec ti nezávidím!“

Už je to týden, co Ovenka zase slyší. Vlastně se musí učit rozumět tomu, co slyší, protože sluchátka jí sice do uší pouští dostatečně silný zvuk, ale její mozek se ho musí znovu naučit zpracovávat. Není to snadné, ale babička je bojovník a pokroky dělá každý den.

Spousta lidí má problém se sluchem. Znám mnoho těch, kterým by kvalitní sluchátka, naladěná přesně na jejich uši, pomohla. Jenže oni raději věří řečem, že sluchátka jsou k ničemu.
Naše Ovenka je živým důkazem, že to není pravda. I ve svých čtyřiadevadesáti letech to bere jako výzvu a má radost, že zase slyší. Nejen tu televizi, ale i nás doma, své návštěvy a také kamarádky, se kterými si denně telefonuje.
Božský klid je sice pryč, ale ona znovu poznává, jaké to je, když si nemusí domýšlet, co říkáte, ale může být součástí dění.

Pokud máte problém se sluchem, zkuste se inspirovat naší Ovenkou. Nebudete litovat.