Bože, netrap mne!

Když spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Žádám tě, abys mne netrápil.“ (Lukáš 8,28)

V době, kdy jsem ještě nechodil do školy, jsem dostal zánět mozkových blan. Poprvé v životě jsem se ocitl v nemocnici, kde mi dělali různá vyšetření.
     Podstoupil jsem, mimo jiné, i tzv. lumbálku, tedy vyšetření mozkomíšního moku. Nebylo to nic příjemného. Paní doktorka pak říkala mamince, že jsem na ni křičel, že je fašistka a že ji nenávidím. Maminka jí vysvětlila, že nám ve školce asi zase iniciativní soudružka učitelka pouštěla film o válečných hrůzách a já to čerstvě nabyté poznání jenom tak trochu zaktualizoval, protože jsem měl pocit, že mi paní doktorka ubližuje. Ona mi přitom tím, co udělala, nejspíš zachránila život.

     Podobně se choval i muž posedlý démony, když uviděl Ježíše. Vlastně to nebyl on, kdo volá na Ježíše, ale zlý duch, který ho ovládal. Démon nechtěl přijít o svou kořist. Dobře ale věděl, kdo před ním stojí. Věděl, že Ježíše nemůže porazit. Přesto se ho pokouší odradit slovy, která měla vyvolat dojem, jako by nemocný byl se svým stavem spokojen.
     Posedlý muž neví, co si má myslet. Je zmatený. Myslí si, že ho Ježíš trápí. Tak vnímá jeho zájem a má strach z toho, co ho čeká. Přestože stojí o svobodu a uzdravení, žádá Ježíše, aby ho netrápil.
     Ještě, že Stvořitel věděl, kdo mluví jménem nemocného. Nedbá na to, co slyší, a vrací posedlému muži zdraví i svobodu. Ten, když si uvědomí, co se s ním stalo, chce zůstat s Ježíšem.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)