Až do odvolání držím každou středu protestní hladovku

         Na základní škole nám před padesáti lety vyprávěla paní učitelka příběh muže, který drží protestní hladovku proti zlořádům kapitalismu. Jak já toho chudáka tehdy litoval.

         Vždy mi chutnalo a představa, že několik dnů nevezmu nic do úst, byla prostě strašná. Pak jsem trochu povyrostl a zažil hladovkáře i u nás, přestože jsme tehdy budovali světlé zítřky. O hladovkářích se nesmělo mluvit, ale všichni jsme stejně věděli své...
         Ve dvaceti jsem zvažoval, zda se přidám k výzvě Svobodné Evropy a začnu hladovku na podporu Václava Havla, vězněného toho času opět v jeho oblíbené cele na Pankráci, a také za dalších devět chartistů.

         Čas poskočil skoro o čtyřicet let a já došel k názoru, že právě teď je nejvyšší čas, abych konečně i já vyhlásil protestní hladovku. Čekáte-li, že svým hlasitým kručením v žaludku budu protestovat proti přijímání imigrantů, tak vás zklamu. Nepřidávám se ani na stranu těch, kteří se označují sluníčky.
         Dnes je to už třetí středa, co protestuji svým prázdným žaludkem. Rozhodl jsem se, že udělám něco pro sebe a své zdraví. Proto až do odvolání držím každou středu protestní hladovku proti své obezitě. Váha mi prozradila, že nemám jen nadváhu, jako nadpoloviční většina obyvatel naší země, ale jsem obézní.
        To není vůbec příjemné zjištění. Co s tím? Jak se s tou obezitou vyrovnat?
Prošel jsem několika fázemi:
- Nějakou dobu jsem toto zjištění ignoroval a tvářil se, že se nic neděje.
- Pak jsem svou obezitu začal omlouvat. Mám problémy se štítnou žlázou a lékařka mi říkala, že je s tím spojené nebezpečí nárůstu mé tělesné hmotnosti.
- Poté jsem to začal svádět na druhé. Mohou za to výrobci potravin, protože do nich přidávají přísady, zvyšující mou chuť k jídlu. Může za to moje žena, protože se mne občas večer zeptá: "Miláčku, nemáš chuť na něco dobrého?"
- Následně jsem vyhodnotil situaci a došel k závěru, že se chovám jako zbabělec a začal konat. Protrpěl jsem několik diet, něco shodil, abych pak zase přibral a měl nakonec o kilo či dvě víc, než před dietou.
- V zatím poslední fázi jsem musel uznat, že neexistuje žádná zázračná dieta, při které bych mohl jíst podle svých chutí a přitom hubnout. Pochopil jsem, že se na stará kolena musím začít učit správným stravovacím návykům.   

         Už třetí týden si zvykám na menší porce. Chléb, který nám dřív vystačil ve třech na dva dny, dnes vydrží skoro týden. Jím víc ovoce a také mé oblíbené zeleniny. Večer se snažím mému žaludku dopřát kousek ovoce nebo zeleniny...
         A proč tu protestní hladovku? Aby si můj žaludek pomalu zvykal, že vždy nedostane tolik, kolik by chtěl. Díky hladovce mu dopřávám prostor k tomu, aby se trochu zmenšil a stačilo mu méně než dřív.

         Je to běh na dlouhou trať. Zatím mám dole dvě kila. V téhle hladovce chci pokračovat tak dlouho, dokud svou obezitu neproměním v nadváhu. Pokud se mi to podaří, tak svůj protest prodloužím do chvíle, kdy dosáhnu váhu normálního zdravého člověka.
         Co s hladovkou provedu pak? Doufám, že si na ni mezi tím zvyknu. Podle lékařů je takové jednodenní hladovění zdravé. Dokonce to prý prodlužuje život. Tak proč ne?
         Jak tak sleduji dění ve světě, vlnu imigrantů zaplavující Evropu a letošní horké rozmarné léto, tak je docela možné, že se mi ta změna stravovacích návyků i zmenšení porcí bude hodit. Už brzy mohou být ceny potravin i obyčejné vody někde úplně jinde.

Předchozí články:
Muslimský vězeň si stěžuje na diskriminaciVozíčkář nebo imigrant?Pane ministře, omluvíte se IVČRN?