Ani jediná čárka

Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost. Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.

Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona. (Lukáš 16,16+17)

     Farizeové, kteří vždy dbali na vzorný život podle Mojžíšových zákonů, měli velký problém. Pokoušeli se sloužit současně Bohu a majetku. Život bez bohatství pro ně postrádal smysl. Proto se smějí, když jim Ježíš říká, že si budou muset vybrat – buď se budou dál klanět mamonu, nebo budou uctívat Boha.
     Židovští duchovní rádi „ohýbali“ zákon tak, jak jim to vyhovovalo. Pokud se například nechtěl boháč starat o své staré rodiče, stačilo, aby to, co jim náleželo, prohlásil za korbán – dar chrámu – a měl po starostech. O své rodiče už nemusel pečovat a ještě k tomu měl požehnání kněží (Marek 7,11).

     Ježíš toto vše dobře věděl, a proto prohlásí, že ze zákona nepomine ani čárka. Vlastně jim tím říká, že když si myslí, že si dodržováním zákona zajistí spasení, tak to bude přesně naopak. Bude to zákon, který je odsoudí k věčné smrti.
     Zákon má podle Ježíše stálou platnost. Desatero platí dnes stejně jako v době, o které čteme. Přestože jsme spaseni milostí, zákon má v našem životě stále své místo. Ukazuje nám totiž, jak na tom jsme. Odhaluje náš skutečný stav a přivádí nás k Ježíši, který na tom jako jediný může něco změnit.

     Je dobré čas od času otevřít Bibli a přečíst si Desatero. Možná si uvědomím, jak moc jsem se vzdálil Božímu království, a zatoužím znovu přijít k Ježíši a přijmout jeho odpuštění.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)