3) Kde je ten židovský král? (Mat.2,1-6)

Těžko bychom našli někoho, kdo neví, kde se narodil Ježíš. Přece v jeslích. Ale já nemám na mysli jesle, ale město, kde se narodil. I na tuto otázku by dokázalo odpovědět i malé dítě. V Betlémě. Proto o vánocích chodí lidé do kostelů a muzeí obdivovat vyřezávané „betlémy".

Poslechněme si, jak Ježíšovo místo narození popisuje Matouš: Ježíš se narodil v Betlémě v Judsku za vlády krále Heroda. V té době přijeli do Jeruzaléma učenci z východní země a vyptávali se: „Kde je ten židovský král, který se právě narodil? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."
Tato novina velmi znepokojila krále Heroda a nejen jeho, ale i všechny obyvatele Jeruzaléma. Král svolal všechny přední kněze a učitele zákona a ptal se jich, kde se má narodit Kristus. Oni mu odpověděli: „V Betlémě v Judsku. Prorok to předpověděl: Betléme, nejsi poslední v Judsku, z tebe vyjde vévoda, který se bude starat o můj lid, jako pastýř o ovce." (Mat.2,1-6, SnC)

Mudrci od východu hledají malého krále. Obracejí se na Heroda a  ten na Židovské učitele zákona. Pro ně to nebyla těžká otázka. Když se jich ptá král Herodes, citují mu proroka Micheáše. Ten už před 700 lety napsal, že „vévoda, který bude pastýřem Božího lidu, vzejde z Betléma".
Odkud to mohl Micheáš vědět? Byl to Boží prorok. Proto věříme, že mu to řekl jeho zaměstnavatel - Bůh.
Jak to mohl vědět Bůh? Kdo mu to řekl?
Bible říká, že Bůh to věděl. Tečka. Bůh už je takový. On ví.

Už v 8.století před Kristem věděl, že císař Augustus vyhlásí sčítání lidu a Josef, z pokolení Davidova, půjde z Nazaréta do Betléma, aby se tam dal zapsat.
V 7.století věděl, že Mesiáš vzejde z Davidova rodu. Píše o tom Jeremiáš.
V 6.století Daniel předpověděl rok, v němž bude Ježíš obětován, aby se stal naším Spasitelem.
O sto let předpovídá prostřednictvím proroka Zachariáše, že Ježíš bude zrazen za 30 stříbrných...
A ve výčtu toho, co vše Bůh věděl a zjevil lidem předem, bychom mohli pokračovat.

Bůh, který se nám představuje v Bibli, je Bůh, který si zaslouží naši úctu a náš obdiv. Tak, jako předem věděl vše o životě Ježíše Krista, zná i náš život. Ví o nás vše. Zná náš počátek i náš konec. Zná všechna naše vítězství i naše prohry. Zná i naše skryté myšlenky a touhy. I ty, za které se stydíme. To všechno ví, a přes to všechno nás má rád.

Modlitba:
„Bože, až se mi z toho tají dech, když si uvědomuji, co všechno víš. Obdivuji Tvou vševědoucnost i všemohoucnost. Pomoz mi, aby mi toto poznání Tvé velikosti pomohlo Ti také důvěřovat. Věděl jsi 700 let dopředu, kde se narodí Tvůj syn. Takže víš i to, co ještě čeká mne. Veď mne v mém životě. Chci jít s Tebou. Protože jenom Ty jsi Bůh. Bůh, který ví.

PS: V těchto článcích mi nejde o teologické diskuze. Pouze se v nich sdílím o myšlenky, které si zapisuji při svém ranním čtení Bible. Proto bych k nim ani nechtěl otevírat diskuzi. Věřím, že to pochopíte.
Pokud přesto budete mít nějaký dotaz, napište mi na mou adresu. Budu-li vědět, odpovím. Když ne, alespoň Vám poděkuji za otázku, která mne povede k dalším úvahám a hledání.
Kdo čte Bibli, ví, že je to čtení a objevování na celý život.

PS 2:  Doporučuji zajímavé články kolegů na blogu - Richarda Siemka (siemko.blog.iDNES.cz), Karla Sýkory (karelsykora.blog.iDNES.cz) a dalších.