299) Dobří a zlí v nebi (Matouš 22,8-10)

Uvažovali jste někdy nad tím, které lidi v Božím království potkáte a které ne? Podle čeho jste je dělili? V podobenství, které Ježíš vyprávěl namyšleným izraelským duchovním vůdcům, je informace, která nás možná překvapí.

Potom řekl svým služebníkům: `Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; jděte tedy na rozcestí a koho najdete, pozvěte na svatbu.´
Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky. (Matouš 22,8-10)

To, u čeho bych se dnes chtěl zastavit, je složení hostů na královské svatbě. Podle Ježíše královi služebníci přivedli do hodovní síně lidi dobré i zlé. Někoho tato informace může pohoršovat, podobně, jako se nelíbila velekněžím i starším. Byla doba, kdy to připadalo podezřelé a divné i mně. Do Božího království přece zlí lidé nepatří.

Vyrůstal jsem v křesťanské rodině, táta byl kazatel, takže jsem měl vše potřebné k tomu, aby ze mne vyrostl dobrý člověk. Jenže, jak šel život dál, začínal jsem stále více vnímat, že k "dobrému člověku" mám stále ještě daleko.

Občas si stačilo přečíst kousek biblického textu, abych pochopil, že díky vlastní dobrotě se do nebe nedostanu.
"Ten, kdo je skutečně prostý viny, kdo má čisté srdce i mysl a pravdivá ústa. (Žalm 24,3 – Průvodce životem)
Tahle Davidova slova mne vůbec netěšila. Určitě nejsem prostý viny, moje srdce není čisté a nemohu říci, že jsem vždy mluvil pravdu.

Ale pak jsem jednou četl tento žalm v překladu Průvodce životem, a tam mne najednou potěšila jedna zajímavá věta:
Kdo po tom touží, je Bohu milý,
Pán z něj snímá viny, je mu Zachráncem.
Takový lid si Bůh na zemi tvoří,
ty, co vyhlížejí Boha Izraele..." (Žalm 24,5+6)

Zdaleka nejsem takový, abych podle Davidovy písně mohl vystoupit na Hospodinovu horu. Nejsem takový, ale chtěl bych takový být. Proto se každý den modlím k Bohu o odpuštění mých hříchů. Současně  s tím ale prosím o proměnu mého myšlení i jednání.

Díky Ježíšovu příběhu o královské svatební hostině jsem pochopil něco, co je pro mne velice důležité. Když královo pozvání odmítli ti lépe postavení, král své pozvání rozšířil na všechny lidi. Pozval každého. Bez ohledu na jeho vznešenost nebo společenské postavení. Teď už záleželo jen na každém obyvateli království, zda pozvání přijme nebo odmítne.

Hodovní síň se začala zaplňovat. Přicházeli různí lidé. Bohatí i chudí, prostí i vzdělaní, dobří i zlí. Nakonec bylo u všech stolů plno a svatba mohla konečně začít.

Možná si nyní kladete stejnou otázku, jaká kdysi trápila i mne: "Bude tedy v nebi i nadále zlo, když tam budou zlí lidé?" Odpověď na tuto otázku budeme hledat příště. Dnes se radujme z toho, že jsme mezi pozvanými. A nezapomeňme přitom pozvání přijmout.

Pane Ježíši, jsem rád, že Tvé pozvání platí i pro mne. Nejsem dobrý ani dokonalý. Ale věřím, že ty máš moc mne postupně měnit.