298) Odmítnuté pozvání na svatbu (Matouš 22,1-7)

Ježíš pokračuje dále ve svém rozhovoru s izraelskými duchovními vůdci. Snaží se jim ukázat na jejich základní problém – duchovní pýchu. Proto vypráví další příběh.

Tentokrát své posluchače zve na královskou svatbu. Svatba v královské rodině, to je vždy událost. Lidé si považují za velkou čest, když jsou mezi pozvanými. Také televize se předhánějí, která z takové slavnosti přinese záběry, nebo ji dokonce bude přenášet v přímém přenosu. V Ježíšově příběhu je ale vše úplně naruby.
A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:
"S královstvím Božím je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.
Poslal znovu jiné služebníky se slovy: `Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!´
Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.
Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. (Matouš 22,1-7)

Velekněží a starší se považovali za duchovní elitu. Byli přesvědčeni, že pokud existuje nějaké nebeské království, pak oni budou těmi prvními, kdo do něho dostanou pozvání. Těšili se, že v něm budou mít zase vedoucí postavení a budou vládnout těm chudým a nevzdělaným hříšníkům.

Ježíš začíná vyprávět a zdá se, že je utvrzuje v jejich představách. Jenže, pak se to nějak zvrtlo. Pozvaní na svatbu nepřišli, protože se raději věnovali svým zájmům – podnikání a byznysu. Svému králi tak dali najevo své pohrdání jeho pozváním.

Král pak udělal to, co tehdy králové dělali – všechny tyto nevděčníky nechal zahubit. Byli nebezpeční v tom, že by svým vlivem mohli nakazit celý národ.

Podobenství o svatbě nám ukazuje na jedno velké nebezpečí. Jsme také pozváni na nebeskou hostinu. Bůh nám nabízí věčný život. Jenže my se necháváme zahlušit starostmi o ten pomíjivý pozemský život. Přemýšlíme o tom, jak vydělat více peněz, zda si ještě nepřibrat druhou práci, protože máme své plány, co bychom si ještě chtěli pořídit.

Nemusí to být ale jen práce. Když se ohlížím ve svém životě zpět, mnohokrát jsem místo přemýšlení o Bohu raději pustil televizi a díval se třeba na fotbal. Prožil jsem přitom napětí a když ti mí vyhráli, tak i radost. Ale pro můj další život to žádným přínosem nebylo.

Líbí se mi reakce muže, jehož syn byl posedlý. Když prosil o jeho osvobození, Ježíš řekl: "Všechno je možné tomu, kdo věří." (Marek 9,23) A tenhle starostlivý otec hned volá: "Věřím, pomoz mé nedověře!" (Marek 9,24) Uvědomoval si, že jeho víra není tak velká, aby mohlo dojít k vyhnání zlých sil a k uzdravení jeho dítěte. Proto žádá a její posílení.

Pane, často vím, co mám dělat, ale nechám se zlákat pokušením.. Pomoz mi, abych se naučil Tě volat hned na začátku, když přijde pokušení. Protože vím, že když to udělám, pak s Tvou pomocí zvítězím.