297) Proč nejásáte? Na to jste přece čekali. (Matouš 21,42-46)

Dnes se ještě vrátíme k Ježíšovu podobenství o vinici. Hospodář svůj vinohrad pronajal vinařům, kteří se ho pokusili zmocnit. Šli tak daleko, že nakonec zabili i hospodářova syna. Hlavní myšlenka tohoto příběhu byla jasná a velekněží poznali, že popisuje právě jejich chování.

Aby to bylo ještě jasnější, Kristus ve svém rozhovoru pokračuje dál.
Ježíš jim řekl: "Což jste nikdy nečetli v Písmech: `Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí."
Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka. (Matouš 21,42-46)

Mesiáš už podruhé během tohoto rozhovoru se svými duchovními nepřáteli cituje slova 118.žalmu: "Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. Tobě vzdávám chválu, žes mi odpověděl; stal ses mou spásou.
Kámen, jejž zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Stalo se tak skrze Hospodina, tento div se udál před našimi zraky. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho." (Žalm 118,19-24)

Při čtení tohoto Žalmu jsem si uvědomil zvláštní kontrast. Autor žalmu vybízí k jásotu a radosti. Zástup lidí, doprovázející Ježíše předchozí den při jeho vjezdu do Jeruzaléma, skutečně jásal. Naplnil slova této staré písně. Lidé radostně volali: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" (Matouš 21,9)

Všichni se radovali, jen duchovní elita národa skřípe zuby a plánuje vraždu. Kdyby mohli, zabili by Ježíše hned. Matouš poznamenal, že by to udělali, kdyby neměli strach ze zástupu jeho stoupenců.
Jak je možné, že se prostí lidé radují a duchovní vůdcové zuří? Ježíš nám na to odpověděl v podobenství. Z duchovních vůdců se stali vinaři, kteří se právě rozhodli zabít hospodářova syna. Chtěli se stát majiteli vinice za každou cenu. I za cenu vraždy.

Jejich jednání se silně podobá tomu, co dělal Lucifer v nebi. Tento cherub zatoužil po trůnu svého Stvořitele. Prorok se nejprve ptá: "Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu? Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů?" (Izaiáš 14,12) A pak odpovídá: A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit." (Izaiáš 14,13+14)

Ďábel "spadl z nebe", protože odmítal ctít svého Pána. Stejný pád čekal i velekněze a starší. Podařilo se jim sice Ježíše ukřižovat, ale když později po jeho vzkříšení a nanebevstoupení učedníci založili křesťanskou církev, jejich moc už nikdy nebyla taková, jako dřív.

Pane, vše nasvědčuje tomu, že se už brzy vrátíš na naši Zemi vykonat soud. Až přijdeš, chci být mezi těmi, kteří se z toho budou radovat. Naplň mé srdce důvěrou, abych se mohl radovat a jásat už teď.