294) Někdy je lépe neodpovědět (Matouš 21,23-27)

Po noci, kdy odpočíval v Betanii, se Ježíš znovu vydal do chrámu. Cestou se zastavil u fíkovníku, který se zdálky "tvářil", že jsou na něm zralé fíky, ale našli na něm jen listí. V chrámu se Ježíš setkal s lidmi, kteří předstírali, že jsou oddáni Bohu. Jenže skutečnost byla jiná.

Když Ježíš přišel do chrámu a učil, přistoupili k němu velekněží a starší lidu a řekli: "Jakou mocí to činíš? A kdo ti tu moc dal?"
Ježíš jim odpověděl: "Já vám také položím otázku; jestliže ji zodpovíte, i já vám povím, jakou mocí to činím. Odkud měl Jan pověření křtít? Z nebe, či od lidí?"
Oni se mezi sebou dohadovali: "Řekneme-li, `z nebe´, namítne nám: `Proč jste mu tedy neuvěřili?´Řekneme-li však `z lidí´, máme obavy ze zástupu; vždyť všichni mají Jana za proroka."
Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme."
Tu jim řekl i on: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím." (Matouš 21,23-27)

Ježíš věděl, že velekněží a starší dobře ví, v jaké moci to vše dělá. Znali pravdu, ale nemínili ji přijmout. Raději chtěli Ježíše obvinit z rouhání. Proto mu dávají tuto otázku. Říkali si: "Když odpoví, že vše dělá v Boží síle, prohlásíme jeho slova za rouhání. Když řekne, že ve své, ztratí tím přízeň davů, které v něm vidí Mesiáše." Už si mnuli ruce, že ho konečně dostanou. Jenže Ježíš položil podobnou otázku i jim. Spadli do vlastní pasti.

Tento biblický text mi připomenul nepříjemný zážitek, který jsem prožil dva dny po státnicích na vysoké škole. Dostal jsem pozvánku k výslechu na Krajskou správu Státní bezpečnosti. Chvíli po sedmé hodině jsem se ocitnul v kanceláři, která nepůsobila vůbec přívětivě. Dva soudruzi se mne snažili přimět k tomu, abych jim podepsal spolupráci.

Nakonec mi položili otázku: "Takže vy odmítáte spolupracovat na zajištění pořádku a bezpečnosti ve vaší církvi?" Přemýšlel jsem, jak odpovědět a pak jsem řekl: "Pokud v naší církvi někdo spáchá trestný čin, tak to oznámím i bez nějakého podpisu. Jestli někdo někoho znásilní nebo okrade, buďte bez obav, určitě si to nenechám pro sebe..." Zkoušeli to na mně až do tří odpoledne. Podobných otázek a odpovědí bylo v průběhu toho dne ještě více. Nakonec to vzdali a dali mi pokoj.

Ježíš věděl, že v jeho případě to velekněží a starší nevzdají. Věděl, že to dotáhnou až do konce. Proto už s předstihem připravoval své učedníky na to, že ho čeká potupná smrt na kříži. Svým nepřátelům to ale nemínil nijak usnadňovat.

I my se v životě můžeme dostat do složitých situací. Nemusíme se jich bát. Když se dostaneme do problémů, můžeme se spolehnout na Ježíšův slib: "A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce." (Matouš 10,19+20)

Pane, obdivuji, jak jsi vždy dokázal reagovat na různé léčky a pasti, které Ti připravovali Tví nepřátelé. Nevím co mne čeká na mé cestě do Tvého království. Ale chci spoléhat na to, že mi budeš pomáhat, když přijdou situace, na které nebudu stačit.