290) "Hosanna Synu Davidovu!" (Matouš 21,6-9)

Blíží se vrchol Ježíšovy pozemské pouti. Cestou do Jeruzaléma, kde má být zajat a popraven, posílá učedníky pro oslici s oslátkem. Tři a půl roku chodil pěšky, nyní pojede posledních pár kilometrů na oslátku, aby se naplnila předpověď proroka Zacharjáše.

Přemýšlel jsem, jak asi bylo těm dvěma učedníkům, když odvazovali cizí oslici s oslátkem. Já na jejich místě bych si říkal: "Co když mne u toho někdo přistihne? Bude mi věřit, že nejsem zloděj? Vždyť pro majitele může být můj mistr neznámý člověk..." Učedníci přesto Ježíše poslechli a vše proběhlo v klidu. Nikdo jim nebránil a ani je nikdo neobvinil z krádeže.

Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: "Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!" (Matouš 21,6-9)

Když Ježíš vstupuje do Jeruzaléma a zástupy mu vzdávají královské pocty, plní se předpověď dalšího židovského proroka: "Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy! Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: "Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!" Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. Nazvou je "Lid svatý", "Hospodinovi vykoupení". A tebe nazvou "Vyhledávaná", "Město neopuštěné"." (Izajáš 62,10-12)

Tento Ježíšův slavnostní a majestátný vjezd do Jeruzaléma musel vyvolat obrovský rozruch. Město bylo plné poutníků, kteří se sjeli z okolních zemí oslavit židovské velikonoce. Vedle poutníků sem mířily i stovky obchodníků, kteří měli v době svátků stejné žně, jako naše supermarkety o vánocích. Římané vždy v době svátků posílili svou vojenskou přítomnost, protože přeplněné město lákalo i zloděje a buřiče, kteří se snažili lidi vyprovokovat k povstání a svržení římské nadvlády.

Do této situace přijíždí Ježíš. Jízda na oslátku nebyla nijak zběsilá. Kdyby šel pěšky, bylo by to možná rychlejší. Malý oslík ho veze krok za krokem. Možná je vystrašený z toho, co se okolo něho děje. Do toho zástupy provolávají slávu a cestu před Ježíšem vystýlají palmovými větvemi. Do Jeruzaléma přijíždí Spasitel.

Ježíš viděl cestu vystlanou palmovými větvičkami. Možná se mu při tom vybavil 118.žalm: "Hospodin je Bůh, dává nám světlo. Slavte svátek ratolestí, k rohům oltáře se ubírejte. Ty jsi můj Bůh, tobě vzdávám chválu, vyvyšuji tě, můj Bože. Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!" (Žalm 118,27-29)

Ve chvíli, kdy všichni okolo zpívají "Hosanna", Ježíš už možná ve svých myšlenkách slyší jiné volání. To, které zazní už za pár dnů. Podobný dav bude křičet: "Ukřižuj!" Ježíš ví, jak rychle se oslavné zpívání změní v proklínání. Ví, jak je pozemské štěstí a přízeň davu vrtkavé.

Pane Ježíši, jak jsem Ti vděčný za to, že jsi svou cestu nevzdal, nepodlehl jsi kouzlu oslavných zpěvů a dovedl jsi svou záchrannou misi až do konce. Chci také zpívat "Hosanna". Protože tato sláva patří jen Tobě.