284) Spravedlivá mzda (Matouš 20,8-16)

Minule jsme spolu začali číst Ježíšovo vyprávění o hospodáři, který celý den sháněl dělníky na svůj vinohrad. Poslední dělníky sehnal hodinu před skončením pracovní doby. Přesto i je poslal ještě pracovat. Dnes se podíváme, jak vše dopadlo.

Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!´Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.
Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři: `Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!´
On však odpověděl jednomu z nich: `Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den? Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´
Tak budou poslední první a první poslední." (Matouš 20,8-16)

Mnohokrát jsem už slyšel myšlenku, že do Božího království se může dostat jen člověk, který celý život poctivě makal na své povaze a ještě před svou smrtí získal dokonalý charakter. Přiznám se, že tento blud mi dlouho kalil mou radost z života s Bohem.

Opravdu mne do nebe dostane můj dokonalý charakter? Pokud by to tak bylo, pak by se do nebe asi nedostal nikdo, koho znám. Znám spoustu báječných křesťanů, kteří jsou pro mne vzory, ale žádný z nich není dokonalý. Ještě jsem nepotkal člověka s dokonalým charakterem.

Pokud by opravdu do nebe mohli jít jen lidé s dokonalou povahou, pak by tento příběh nedával smysl. Hospodář, který představuje Boha, by nemohl na svou vinici zvát dělníky, kteří do konce pracovní doby stihli jen tak tak přijít na pracoviště. Ježíš by nemohl slíbit své království jednomu ze zločinců, který visel na vedlejším kříži. To by prostě nedávalo smysl.

Ježíšův příběh nám ale ledacos prozrazuje o tom, jací lidé vejdou do jeho království. Hodně nám o tom vypovídá text, který jsme četli už minule: Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: "Co tu stojíte celý den nečinně?"
Odpověděli mu: "Nikdo nás nenajal."
On jim řekne: "Jděte i vy na mou vinici." (Matouš 20,6-7)

Pro náš vstup do Božího království není podstatné, jak dlouho jsme se připravovali, ale naše touha po tom, abychom v něm byli. Dělníci, které majitel najal hodinu před koncem pracovní doby, nedostali odměnu za svou práci, ale za to, že se celý den snažili práci nalézt a vydrželi čekat i ve chvíli, kdy už by to většina ostatních vzdala.

Jednou budeme překvapeni, kdo všechno nám bude v nebi dělat společnost. Ale nebojme se, nejen nám, ale našim sousedům dá Bůh nejen tělo, ale i povahu potřebnou pro život v nebeském království. V nebi budou všichni lidé, kteří ve svém životě toužili po změně svého charakteru a také po životě ve společnosti bez hříchu a zla.

Pane, jsem rád, že pracuješ na mé povaze. Mnohé se Ti za ty roky, co mne provázíš životem, už podařilo. Ale ještě je hodně toho, co nás čeká. V mých dalších letech i v okamžiku mého vzkříšení nebo proměnění.