230) Uraženi samotným Bohem (Matouš 15,12)

Občas si kladu otázku, proč farizeové na Ježíše stále útočili. Proč ho tak nenáviděli. Co jim na něm tak vadilo? Vždyť on také, podobně jako oni, žil podle Božího zákona, takže měli společný cíl.

Při hledání odpovědí na tyto otázky mi pomohl právě příběh, kterým se v posledních dnech zabýváme. Ježíš nejdříve vede s těmito ochránci dobrých izraelských mravů diskuzi o vztahu zákona a tradice. A pak svolá všechny posluchače a poví jim odpověď na otázku, kterou mu položili právě farizeové a zákoníci.
Jak to dopadlo? Tu přišli učedníci a řekli mu: "Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli to slovo?" (Matouš 15,12) Učedníci jsou zaskočeni a možná i bolestně zasaženi tím, že se farizeové cítili Ježíšovým rozhovorem s nimi dotčeni a proto uraženě odešli.

Učedníci hodně stáli o přízeň vlivných náboženských kruhů. Nakonec, tomu se nemůžeme divit. Ani my nejsme dnes jiní. I nás těší, když nás ocení a pochválí někdo významný. A naopak, kdyby o nás třeba bylo něco negativního v televizi nebo v novinách, byli bychom asi stejně vystresovaní jako učedníci, když viděli odcházet uražené farizee.

Možná bychom se měli zastavit u jednoho, na první pohled jen drobného, detailu. Ježíš farizee neurazil, ale oni se cítili uraženi. Měli pocit, že takhle si s nimi přece nikdo nesmí dovolit mluvit. Vždyť...
Tenhle pocit velice dobře znám. Sám jsem se často cítil uražen. Moji rodiče i moje manželka a děti by mohli vyprávět. Je to stav, kdy nejdříve člověk udělá něco pod vlivem nezvládnutých negativních emocí a pak se to snaží sám sobě rozumově zdůvodnit. Skoro vždy úspěšně. Náš rozum totiž v takových situacích dokáže neskutečné věci.

Proč se vlastně farizeové urazili? Učedníci říkají: "Farizeové se urazili, když slyšeli to slovo..." Farizeové se cítili uražení tím, jak Ježíš reagoval na jejich otázku. Místo, aby uvažovali o tom, co jim Ježíš řekl, raději nechávají rozum stranou a jednají pod vlivem emocí. A protože už delší dobu vnímají Ježíše jako nežádoucí konkurenci, není se co divit, že se nakonec urážejí.

U tohoto příběhu jsem si položil otázku: "Nemohl to Ježíš říci tak, aby se farizeové neurazili? A musel jim to vůbec říkat? Nebylo by lepší, kdyby mlčel?" A pak jsem si kladl další otázky: "A co já, mám lidem říkat i nepříjemné věci? Nebo se mám špatným zprávám raději vyhnout?"
Jak rád by Ježíš říkal jen ty příjemné zprávy. Ale nemohl. Pokud nám chtěl pomoci, musel přinést i nepříjemné zprávy o našem stavu. Tak, jako farizeové, i my máme v sobě ještě pořád přiliž mnoho nečistoty. Ještě je v nás hodně špíny, které je třeba se co nejdříve zbavit.

Moje žena dělá každé jaro očistnou kůru. Pije odvar z kopřiv, který má z těla vyplavit jedy a škodliviny, které se v něm usadily v průběhu předchozího roku.
Ježíš si přeje, abychom čas od času podstoupili podobnou duchovní a duševní očistnou kůru. Zval k ní i farizee. Jenže oni se cítili uraženi samotným Bohem a tak od Ježíše odešli stejně nečistí, jako k němu přišli.

Pane, není mi příjemné, když odkrýváš stav mého nitra. Přesto toužím po jeho čistotě. I já se někdy urážím. Prosím, měj se mnou trpělivost.