217) Ježíš potřebuje dobít baterky (Matouš 14,23)

To byl ale náročný den. Ráno se dozvěděl o smrti svého přítele, pak celý den kázal a na závěr ještě nasytil nějakých patnáct, dvacet tisíc lidí. Teď se zástup konečně rozchází s velebením Boha, díky kterému se všichni dosyta najedli.

Matouš, který byl v té době na lodi s ostatními učedníky, později vzpomíná: "Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám." (Matouš 14,23)

Přemýšlel jsem, jak se asi Ježíš ten večer cítil. Vzpomněl jsem si při tom na jednu dovolenou v Chorvatsku. Jeli jsme tehdy do kempu v Baško Polje. Vyjížděli jsme navečer a ráno jsme už sjížděli z vnitrozemí k moři. Na místo jsme dorazili chvíli před polednem. V autě bez klimatizace jsem se těšil, až se opláchnu v moři, osprchuji a pár hodin se vyspím.
Když jsme začali vybalovat, přišel soused z vedlejšího stanu, zda bych s ním nemohl zajet do Splitu, kde má v servisu auto. Snažil jsem se mu vysvětlit, že už jsem přes třicet hodin vzhůru, ale marně. Nakonec mne ukecal. Sedli jsme do mého auta a jeli. V polední špičce nám těch třicet kilometrů trvalo skoro dvě hodiny. Pak jsem jel stejnou dobu zpět a do kempu jsem dorazil chvíli před čtvrtou. Byl jsem už tak unavený, že jsem pak nemohl usnout.

Představuji si, že tak nějak mohl být ten večer unavený Ježíš. Když je konečně sám, padá na zem, ale nespí. Vystoupá na nejbližší kopec, kde ví, že ho nikdo nebude rušit a pak se modlí. Rozmlouvá se svým nebeským Otcem skoro celou noc. Teprve pak se vydá, aniž by si chvíli zdřímnul, na cestu za učedníky.

To je zvláštní způsob odpočinku. Ježíš čerpá energii k další práci prostřednictvím modlitby. To je jeho způsob, jak dobíjí vnitřní baterie, když se cele vydá při záchraně nemocných a hynoucích lidí.

O čem si asi Ježíš se svým Otcem tak dlouho vyprávěli? Jakou náplň měla tato obsáhlá modlitba? Určitě to nebyl jen Ježíšův monolog. Ten by mohl vést i dole u moře. Ježíš potřeboval slyšet hlas svého otce. Potřeboval slyšet ujištění, že zatím jeho mise na záchranu lidstva probíhá přesně podle předběžných plánů.

Asi to byl ten správný způsob na doplnění energie. Když se nad ránem zvedl a vydal se za učedníky, měl v sobě té energie tolik, že se doslova vznášel. Nepotřeboval loď, aby se dostal na druhou stranu jezera. Vydal se po vodě. Ale to už si nechejme na zítřek.

Co si z tohoto Ježíšova zastavení na hoře můžeme vzít my? Ježíš se čas od času zastavil, aby se setkal s nebesy. Čas od času potřeboval doplnit nebeskou energii, aby mohl pokračovat v plánu na záchranu života na naší planetě. A to je Ježíš Bůh. O co víc potřebujeme podobné zastávky my, hříšní a chatrní lidé? O co víc potřebujeme tuto energii a sílu?

David o tom zpívá: "Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem." (Žalm 29,11) Bible říká, že Bůh se nemění. Je stejný včera, dnes a stejný zůstává i navěky. Tak proč za ním nejít i dnes?

Pane, i já jsem dnes unaven. I já cítím, že mi docházejí síly. Přede mnou je ještě tolik práce. Tolik lidí o Tobě ještě neví. Dej mi, prosím, novou sílu i nové nadšení pro práci na jejich záchraně pro Tvé království.