213) Lítost nad žijícími přehlušila ztrátu přítele (Matouš 14,14

Včera jsme Ježíše opustili ve chvíli, kdy odplouvá na pusté místo, aby měl klid k truchlení nad smrtí Jana Křtitele. Jeho nitro naplnila bolest ze ztráty přítele.

Matouš píše, jak vše nakonec dopadlo: "Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné." (Matouš 14,13-14)
Určitě je dobře, když máme čas na to, abychom se vyrovnali se skutečností, že někdo z našich blízkých zemřel. Každý z nás ale může mít k tomuto cíli různou cestu. Někomu pomáhá samota, jiný naopak potřebuje společnost přátel, kterým by mohl vylít své bolavé srdce.

Znám lidi, kteří v takové chvíli potřebují nějakou činnost. Můj bratr Pavel zemřel po ročním zápase s mozkovým nádorem. V posledních dnech jeho života jsme si už všichni uvědomovali, že se blíží jeho smrt.
Když jsem o pět let později mluvil s jeho manželkou, přiznala, že po Pavlově smrti vyhledávala práci. A čím byla těžší a namáhavější, tím lépe, protože pak večer usínala díky únavě.
Myslela si, že tak vyřeší problém se svou bolestí, kterou jí způsobila smrt manžela. Dlouho se zdálo, že je vše v pořádku. Jenže, když se po několika letech těžkou prací vyčerpala natolik, že její tělo odmítalo další dřinu, odkládaný problém s přijetím Pavlovy smrti znovu udeřil.

Ježíš neřešil svou bolest nad ztrátou přítele tím, že by začal více pracovat. Ale když viděl zástup lidí, z nichž byli mnozí díky svým nemocem na pokraji smrti, pochopil, že potřebují jeho pomoc. Věděl, že Janu Křtitelovi už Ježíšova lítost nad jeho smrtí nepomůže. Ale lidem v zástupu pomoci mohl.

Bůh není bezcitná bytost, které jsou lhostejné naše problémy a trápení. Naopak. Bůh je láska. Proto mu není jedno, že se tato vlastnost bude ze života naší společnosti postupně vytrácet. Ježíš nás varuje: "A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých..." (Matouš 24,10-12)

Bůh má dostatek toho, co dnes nazýváme empatií. Dříve se tomu říkalo soucit. Ježíš je Bohem Starého zákona. Je stejný, jako byl v době proroka Jonáše, kterému v závěru jeho příběhu říká: Hospodin řekl: "Tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst; přes noc vyrostl, přes noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od levice, a v němž je i tolik dobytka?" (Jonáš 4,10+11)

Není možné být křesťanem a zůstat přitom nedotčen problémy okolního světa. Proto církve zakládají občanská sdružení, jako je například Adra, Charita nebo třeba Slezská diakonie. V nich můžeme pomáhat lidem, kteří jsou na tom ještě hůř, než my. A přitom můžeme pomáhat i sami sobě. Protože když uvidíme neštěstí druhých, bude nám to vlastní připadat menší.

Pane, chci Ti dnes předat všechna svá trápení a bolesti, která mi způsobila ztráta lidí, které jsem měl rád. Pomoz mi vidět bolesti a trápení lidí, které by má účast a má pomoc mohla pozvednout v jejich utrpení.