210) Osud Jana Křtitele se naplnil (Matouš 14,6-11)

Příběh Jana Křtitele, ke kterému se Matouš na chvíli vrátí při vzpomínce na Heroda, je dokladem toho, že když ten, kdo přijme Boží pozvání ke službě tomuto světu, by neměl očekávat procházku růžovým sadem.

Matouš píše: Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, a on jí přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. A ona, navedena svou matkou, řekla: "Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele."
Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, a dal Jana v žaláři stít. Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce. (Matouš 14,6-11)

Možná si vzpomenete, že jsme Jana opustili v situaci, kdy už byl Herodovým vězněm. Ve chvíli, kdy přišla pochybnost o tom, zda je Ježíš předpovězeným Mesiášem, poslal své učedníky, aby se zeptali samotného Krista. A ten mu vzkazuje: "Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží." (Matouš 11:5+6)

Jak asi bylo Janovi, když sedí ve vězení a z doslechu sleduje, jak pomalu stoupá Ježíšova popularita. Možná si kladl otázky: "Proč jsem vlastně ve vězení? Neměl jsem si raději dát pozor na pusu a nedráždit Heroda? Udělal jsem správně?"
V té době je Ježíš na svobodě a stále více se projevuje jeho úžasná moc, která dokáže uzdravit nemocné, vzkřísit mrtvé a dokonce i znásobit chléb a rybí maso. Když je na rozbouřeném moři, pohrozí mu a ono se utiší. Vyhání zlé duchy z posedlých lidí...

Kdybych byl na Janově místě, možná bych věřil, že Ježíš jednou přijde do vězení, otevře jeho bránu, sejme mi okovy a odvede mne na svobodu. Vždyť bych ještě mohl udělat tolik práce...
Jenže Ježíš nepřišel. Přišel kat a hlava Jana Křtitele byla nakonec cenou, kterou Herodes zaplatil za erotický taneček nevlastní dcery. To není moc slavný konec, nemyslíte? Přesto o Janovi Ježíš prohlásil: "Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel..." (Matouš 11,11)

Jan se stal jedním z těch, o kterých píše autor listu Židům: "Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář. Byli kamenováni, mučeni, řezáni pilou, umírali pod ostřím meče. Chodili v ovčích a kozích kůžích, trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.
A ti všichni, ačkoliv osvědčili svou víru, nedočkali se splnění toho, co bylo zaslíbeno, neboť Bůh, který zamýšlel pro nás něco lepšího, nechtěl, aby dosáhli cíle bez nás." (Židům 11,36-40)
Jan Křtitel byl na konci svého života potupně popraven. Ale už brzy přijde okamžik, kdy bude slavně vzkříšen spolu obrovským zástupem lidí, kteří podobně jako on zasvětili svůj život službě.

Pane, děkuji Ti, že po mně nechceš nic, v čem bys mi nemohl být příkladem. Dej mi odvahu přijmout Tvé pozvání ke službě, i když vím, že to nebude procházka růžovým sadem. A pojď, prosím, se mnou.