21. srpen ve stínu toaletního papíru

21. srpna 1968 nebylo příjemné ráno, když mne starší bratr budil slovy: „Vstávej, Rusi nás okupujou!“

Nevěřil jsem mu.
Přestože jsem vyrůstal v rodině, která se soudruhy neměla hřejivé vztahy, byl jsem už od mala vystaven každodenní „mediální masáži“ týkající se hrdinné Rudé armády. Proto jsem si v těch desíti letech neuměl představit, že stejná armáda, která nám přinesla svobodu, nás teď o ni připravuje...

A jak se 21. srpen letos dostal do stínu toaletního papíru? Zásluhu na tom má Tomio Okamura. Strávil dvanáct let v opozici a asi by v ní byl i nadále, kdyby se v minulém roce se nedohodl s Andrejem Babišem, že si navzájem podrží poslaneckou imunitu.
Díky tomu je už skoro rok předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na tomto postu se nejvíce zviditelnil, když držel štafle svému podřízenému, který na jeho příkaz sundával z budovy PS vlajku Ukrajiny.
Nedávno také odletěl do Číny, aby tam zařídil investice pro naše byznysmeny. Jako na potvoru Čína v době jeho návštěvy zařadila automobilku Tatra Truck na sankční seznam.

V tomto týdnu ale udělal Tomio Okamura poprvé během své politické kariéry něco, čím prospěje celé naší vlasti. Doposud jeho strany (Úsvit přímé demokracie, později SPD) jen těžily finanční příspěvky ze státního rozpočtu, aniž by pro náš stát byly jakýmkoliv přínosem.
Teď se ale vše změnilo, když Tomio Okamura vyřešil zásadním způsobem problém, který tížil celý národ. Díky jeho úmorné i úporné snaze už ve vlacích ČD nenarazíte na WC, kde by chyběl toaletní papír. Tomio si získal vděk každého občana České republiky a jeho záslužné práce si všímala i zahraniční média.

Bylo by to vše úsměvné, kdyby se to vše nestalo v týdnu, kdy si připomínáme sovětskou okupaci, do které jsme se probudili 21. srpna 1968.
V roce 1968 jsem patřil mezi lidi, kteří si neuměli představit, že by nás Sovětský svaz mohl okupovat. Dobrovolně povinně mu v tom musely pomáhat i další armády Varšavské smlouvy.

Dnes si tuto smutnou událost připomínáme. Smutné je, kolik lidí si dnes odmítá připustit myšlenku, že je Rusko nebezpečím i pro naši vlast. Jejich počet neustále roste. Stává se tak nejen zásluhou Okamurovy SPD, která u nás šíří ruskou propagandu, ale i alibistického premiéra, který si to nechce rozházet se svými voliči.

Nechci znovu zažít ráno, kdy uslyším: „Vstávej, Rusi nás okupujou!“ Proto bych přivítal, kdyby lidé v čele našeho státu řešili raději otázku naší bezpečnosti než problém, že nějaký kámoš Tomia nasedl do vlaku ČD a v jeho vagonu zrovna na WC nebyl toaletní papír.

Okamurova kauza s toaletním papírem by byla úsměvná, kdybychom nežili v době, kdy celá Evropa hledá způsob, jak zvýšit naši obranyschopnost, ale současná vládní a parlamentní šestikoalice raději řeší toaletní papír ve vlacích pro „naše lidi“.