208) Pověst o Ježíši dosáhla až k panovníkovi (Matouš 14,1-2)

V Ježíšově době byli Židé součástí Římské říše. A i když měli celkem velkou volnost ve správě své země, museli se smířit s tím, že na ulicích potkávali římské vojáky a v některých záležitostech museli svá rozhodnutí konzultovat s Herodesem, který zastával úřad ... .

Jednoho dne se tento muž doslechl o tom, co dělal Ježíš. Matouš popsal i jeho názor na Ježíše a pak pro nás zaznamenal i příběh ze závěru života Jana Křtitele: V ten čas se tetrarcha Herodes doslechl o Ježíšovi a řekl svým sluhům: "To je Jan Křtitel, který vstal z mrtvých; proto v něm působí mocné síly." (Matouš 14,1-2)

Každý panovník má své poradce i státní aparát, který má na starosti monitorování dění mezi lidmi. Proto Ježíšova činnost nemohla uniknout pozornosti těchto státních úředníků, kteří situaci okolo Ježíše museli vyhodnotit jako potencionální nebezpečí. Herodesovi poradci se radili, co mají dělat. Nakonec nechali Ježíše sledovat svými agenty, kteří měli ihned ohlásit, kdyby hrozilo nebezpečí povstání proti římské nadvládě.

Někdo z Herodesových poradců jednoho dne přichází za panovníkem se zprávou o Ježíši. Možná mu vyprávěl o tom, jak uzdravuje nemocné, sytí hladové a jak za ním jde stále větší zástup lidí. Pravděpodobně mu také oznámil, jaká preventivní opatření už udělali.

Zajímavou informaci nám přináší ve svém evangeliu Marek. Když popisuje příběh o tom, jak Ježíš v sobotu v synagóze uzdravil muže, který měl ochrnutou ruku, napíše: "Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí". (Marek 3,6) Zatímco Matouš píše pouze o farizeích, Marek dodá, že se farizeové spojili s herodiány. Jako by si chtěli pojistit, že se o všem dozví i panovník. Nebo si dokonce přáli, aby tuto "špinavou práci" za ně panovník sám udělal. Nakonec, římské právo jim nedávalo pravomoc vynést nad někým trest smrti. K takovému rozhodnutí museli mít svolení panovníka, který byl dosazen Římem.

Je docela pravděpodobné, že herodiáni došli k závěru, že je nejvyšší čas s Ježíšem skoncovat. Vypracovali spolu s farizei plán a teď už jen potřebovali svolení svého pána. Vše mu představili, dodali vše, co věděli od svých informátorů a pak čekali na schválení. Neměl to být problém, protože Herodes se vždy bál povstání, které by mohlo vést k tomu, že by Řím přehodnotil vztah k Židům a on by pak přišel o své postavení.

Všichni museli zažít šok, když Herodes vše nakonec komentuje slovy, že to není nikdo jiný než Jan Křtitel, který musel vstát z mrtvých poté, co byl na jeho příkaz sťat.

Tato reakce panovníka je zajímavá. Proč nedal hned Ježíše zabít? Proč neuposlechl své rádce? Odpověď naznačuje později apoštol Pavel: "Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny." (Galatským 4,4+5) Čas Ježíšovy smrti se ještě nenaplnil. Proto vedl Bůh Herodesa k tomu, že v této chvíli nedal svolení k jeho zahubení.

Pane, děkuji Ti, že máš svůj plán záchrany našeho světa. V něm má vše svůj čas. Pomoz mi, abych i já udělal ve správný čas to, co ode mne očekáváš.