Homunkulus a cvičení Tai chi

Nedávno jsme v lekci Tai chi diskutovali o velmi zajímavém tématu: proč je tak těžké se při pohybu soustředit na nohy a proč nám ruce berou pozornost?

Tento jev má fascinující vysvětlení, které sahá hluboko do našich nervových a motorických procesů. Pro snazší pochopení si představme takzvaného homunkula – mapu těla, která ukazuje, jak jsou jednotlivé části těla propojeny s naším mozkem. Tato mapa je daná evolucí, ale můžeme ji ovlivnit tím, jak jednotlivé části těla používáme.

Co je homunkulus?

Homunkulus je model, který znázorňuje, jak různé části těla „zabírají“ místo v našem mozku. Ukazuje, jak velkou měrou jsou jednotlivé části zastoupeny v senzomotorické kůře – oblasti mozku, která řídí vnímání a pohyb.

Na tomto modelu vidíme, že některé části těla, jako ruce a obličej, mají v mozku mnohem větší prostor než například nohy.

To nás přivádí k odpovědi na otázku, proč je těžké zaměřit se na pohyb nohou. Tím, že používáme ruce více než nohy, jsme s nimi více propojeni.

Sensory Homunculus, Autor: Pokorny et al., Zdroj: Wikimedia Commons, Licence: CC BY-SA 3.0

Proč je těžké zaměřit se na pohyb nohou?

Zmíněná disproporce v mozkové reprezentaci vysvětluje, proč je tak těžké vědomě vnímat nohy. Přestože jsou klíčové pro stabilitu a pohyb, mají v mozku menší zastoupení. A při sedavém způsobu života se tento rozdíl ještě prohlubuje.

Při cvičení Taiji (Tai chi), které zahrnuje celé tělo, často zapomínáme, že se nohy podílejí na pohybu. Jakmile se začneme hýbat, naše pozornost se automaticky upře na ruce. Je to přirozené – ruce mají více nervových zakončení, a tím pádem i větší „váhu“ v našem vnímání.

V Taiji se ale učíme tuto přirozenou nepozornost vůči nohám kompenzovat. Práce nohou je totiž základem pro kvalitní a zdravý pohyb celého těla.

Čeho chceme dosáhnout cvičením Taiji?

Když se zaměříme na myšlenky tohoto článku, odpověď je jasná: v Taiji kultivujeme propojení mezi myslí a nohama.

Aktivita nohou je klíčová pro správné vedení a plynulost pohybu. Práce s nimi je naprosto zásadní. Právě nohy generují pohyb, který se pak šíří celým tělem. Bez propojení nohou s ostatními částmi těla nelze propracovaného pohybu dosáhnout.

A co na to homunkulus?

I když máme přirozeně silnější propojení s rukama, můžeme deficit vnímání nohou kompenzovat pravidelným cvičením. Praxí vytváříme silnější mapu nohou v našem mozku. Otevíráme si tím cestu k větší pohyblivosti a obratnosti. Pravidelným cvičením navíc lépe vnímáme své nohy – chůze i rovnováha se stávají jistější. Lépe zvládáme pohyb po nerovném terénu i nečekané změny směru.

Pokud budeme nohám věnovat dostatek pozornosti, náš mozek se přizpůsobí. Homunkulus nám ukáže, že nohy mohou mít stejně velký prostor jako ruce. Tím nám umožní dosáhnout lepší rovnováhy a pohybové harmonie, která se promítne do všech oblastí našeho života.