Mobilizace! Mobilizace! Mobilizace!

Střední věk má své výhody. I když se naše tělo ještě úplně nerozpadá a člověk si stále ještě připadá jako užitečný člen společnosti, má pocit, že už může moudře pokyvovat, tohle už jsem viděl, a vrtět hlavou, nic nového pod sluncem. A při téhle volební kampani jsem tak pokyvovala a vrtěla, že už z toho mám mozek skoro na kaši. Dobře, že už to - doufejme - na pár let zase končí.

Vzpomínám si totiž na velkou politickou MOBILIZACI! Václava Klause v roce 1998. Chvíli po tom, co se z ODS odloupla Unie svobody. Obdivovatelé (a přátelé) Václava Klause tehdy pořádali vzrušené kampaně včetně té na Václaváku o hnusných zrádcích. A z toho celkem přirozeně vyplynula hysterická volební kampaň s mottem "zvítězí-li Miloš Zeman, bude to konec svobody a nová totalita!".

Vzrůšo to bylo náramné. Celý národ to vzal vážně (až na pár hnusných cyniků, kteří vrtěli hlavou nad těmi emocemi a pokyvolali nad tím, že lidi se nikdy nepoučí). Občané se už skoro začli prát na ulicích jako při fotbalovém zápase - a dopadlo to remízou. ODS dostala víc hlasů, než se před mobilizací čekalo, ale vládu sestavoval Miloš Zeman. Prostě klasický pat - protože to jsme my, národ český, moravský a slezský, padesát na padesát co do základního politického rozvržení.

No, a Václav Klaus uzavřel s Milošem Zemanem opoziční smlouvu. Pohoršili tím spoustu lidí z obou stran, kteří tu kampaň vzali jako svou srdeční věc.

Já si s odstupem myslím, že opoziční smlouva byla tehdy jediná možnost, jak mít parlament ve stavu vůbec schopném něco odhlasovat, a že to bylo z obou stran docela moudré rozhodnutí. Ovšem v kontextu předchozí nenávistné kampaně to bylo přinejmenším - legrační.

A tak zas mobilizujeme, a lidi zase mají pocit, že stojíme na prahu občanské války a půjde o život. Ale dovolte mi malé proroctví: zase to skončí zhruba 50 na 50. Takoví prostě jsme, a mně se to i docela líbí, ačkoli chápu, že politika se v tom dělá těžko. A ať bude vládu sestavovat kdokoliv, "pravice" nebo "levice" (osobně bych prorokovala, že nejvíc procent bude mít ČSSD, ale ODS a malé pravicové strany společně ji o pár procent předstihnou), stejně budou muset všichni po volbách hledat kompromis. A lidi, co je volili, to budou zase brát jako faleš a budou ještě otrávenější politikou, než jsou teď.

Ten kompromis bude nutný - bude se řešit státní dluh, důchodová reforma, zdravotnictví... a beze shody poběží dál známá groteska: co parlament v jedné náladě odhlasuje, v jiné zase zruší, protože vše bude zase záviset jen na několika málo hlasech, které se budou přechylovat sem a tam.

Ale já věřím, že politici pochopí, že konsensus je už konečně nutný - při vší úctě k různým nepříčetnostem našich politiků věřím, že všichni nejsou totální permanentní šílenci.

Akorát že před volbami vždycky naivně doufají, že TENTOKRÁT to padesát na padesát nedopadne. A když zase dopadne, musí holt začít vyjednávat s těmi, s nimiž se celou dobu někdy slušněji, někdy vulgárněji, ale vždycky tvrdě uráželi.

A tak mě tyhle volby zas tak moc nevzrušují. Pokývám, povrtím, zazívám, a jdu se ze své deprese vyspat.

Jsem jen mírně zvědavá, co bude po volbách.