Jak si ještě přinafouknout kampaň aneb volební otesánek

Tak si jedu v pátek tramvají v Praze po Plzeňské, po své obvyklé trase, ve stádiu obvyklé ranní nepříčetnosti. Najednou překvapeně ostřím: vidím velký bílý flek tam, kde se normálně zelená kousek trávníku. Je to bílý stan, a velkými písmeny hlásá: Praha 5 v běhu času. Hm, asi výstavka fotek a tak. Vedle nápisu se skvěje logo Prahy 5.

No, tak to je zajímavé. Po městě visí stovky plakátů upozorňujících na to, co všechno Hlavní město Praha činí a učiní pro své občany, a jaké je to skvělé místo k životu. Skvělá doprava, skvělá OpenCard, skvělé životní prostředí, skvělá předělávka dopravy, aby občany tolik neotravovala... Věřím, že něco z toho je dokonce i pravda!

Takže masivní pozitivní kampaň. Už nejen Hlavní město. Už to rozjíždějí i jednotlivé městské části.

Na pozitivní kampani není samo o sobě snad nic špatného (kromě peněz, co se na ni vydají). Mám pocit, že je po Evropě dělají různé radnice, když chtějí sdělit občanům, co se děje, a vylepšit si u nich svůj kredit. Ale tahle naše má trochu zvláštní načasování: běží totiž souběžně se samotným zakončením volební kampaně!

Stan na Plzeňské se tyčí ve stínu dvou velkých stojanů na billboardy. Na jednom z nich se celkem neškodně rozpíná pozvánka na den dětí do jednoho nákupního centra. Na druhém stojanu ovšem do dálky září úsměv Petra Nečase v jeho počítačem vypucované imidži dobrotivého, ba i trochu rozverného taťky. Za tlustou bílou čarou vedle něj ovšem zděšeného pozorovatele straší Jiří Paroubek, počítačem zpucovaný do podoby baby Jagy.

Je opravdu stylové, že se láskyplný úsměv Petra Nečase klene nad prezentací práce vedení Prahy pět. Je vlastně ještě více stylové, že se taťkovsky usmívá na pozvánku na den dětí (a Jiří Paroubek robátka tak ošklivě straší), ale u toho bych věřila, že jde opravdu o shodu okolností. Prezentace Prahy 5 s volebním plakátem ODS hned vedle ale asi náhoda nebude.

Nechci teď mluvit o tom, že negativní kampaně jsou svou podstatou hnus. To třeba někdy příště. Ale chci mluvit o načasování téhle pozitivní kampaně Prahy.

ODS, jedna ze dvou velkých monstrstran, které dostávají na volební kampaň nejvíce peněz ze všech politických subjektů, se nestydí využít městské peníze pro nenápadné přiroztažení své volební kampaně do šířky. A to teď, v době krize, za pražské peníze.

Pokud si tyto kampaně platí Pavel Bém a Milan Jančík sami, omlouvám se. Ale pak tam nepatří pražské logo. Pokud nikoli, a platí ji Praha a její městské části, pak jejich starostové zneužívají své funkce.

A pokud by někdo naivnější stále předpokládal, že jde o náhodné zřetězení událostí, poslední plakát pražské ODS ho z iluze rychle vyvede: významní představitelé strany sedí na trámu na jeřábu nad Prahou, zírají na ni a deklarují, jak ji i její občany milují. Krásná návaznost na tu pozitivní kampaň. A ten plakát v sobě nese tooolik archetypů, aby oslovil nás, běžné voliče, kteří tak podléháme řeči symbolů – je tu politik z lidu a pro lid, obnažené mužné rámě, a ovšem také něžné rámě (vše ve vší slušnosti ovšem) – vždyť štipka cudné erotiky nikdy neuškodí a je kořením života.

Nově taky u našeho domu na přechodu u školy stojí ráno (nejspíš) městský policajt a hlídá, aby auta opravdu stavěla, když přecházejí děti – užitečné, náš přechod je opravdu nebezpečný. Občas policista auto zastaví i kvůli mně, a to je milé. Ale nikdy tam ještě nestál, až teď – v dubnu a květnu 2010. Jestlipak tam bude ještě v červnu?

PS Dnes ráno jsem zase jela po Plzeňské. Stan záhadně zmizel. Zjistila jsem, že se mi po něm stýská, a tak jsem smutně dumala, kam asi odešel. Ale moje chmura se rychle rozplynula. Vzápětí jsem ho potkala na Andělu přímo před metrem. Asi ho to na vylidněné Plzeňské o víkendu nudilo. Tak se přestěhoval.