Zvedněte prsa, řekla

Při pochůzce městem jsem potkala kolegyni z bývalé práce, dělá tu už roky ajťačku. Slovo dalo slovo a už jsem se dozvěděla nejvtipnější historku z její práce.

I svolení k publikování mám, tak posílám dál, jak se to celé seběhlo.

Nejdřív tedy povídám, že manžel je taky ajťák, takže znám ty příhody, které začínají slovy: “Restartoval si?“ Ano, to je přátelé základ, když máte jakýkoliv problém se svým PC, tak nejdřív restartujte a pak teprve ajťáka volejte.

„To jsem měla kolegyni takových hodně kyprých tvarů,“ povídá má známá a pokračuje: „A ta když mi volá, že jí to pořád dělá nějaký znak, tak povídám: to chce zvednout poprsí.“ Představa, že si vlastními prsy omylem mačkám klávesnici a vytvářím tak nějaké znaky mi přišla hodně úsměvná, to mně se stát nemůže, ale můžu o tom napsat a své přátele pobavit.

Protože sypání drobků do klávesnice je celkem běžná věc, psaní všemi prsy už méně, to může málokterá z nás… ťukám si tu na louce, klávesnici mého noťásku nad prsy, kde dobře drží, při sezení v rybářské sesli, dnes jsem si vzala noťásek na jezero, ať využiju volnou chvíli k psaní dalšího blogu.

Protože mně to začalo nesmírně bavit. Ta vysoká čísla přečtení, maily od redakce, že zaujalo a vybírají do výběru, to prostě našince potěší. A klidně mi i vytkněte případnou další hrubku, to je taky cenný ohlas.

Takže nehrbit se, vypnout prsa i při psaní, neválet je nad klávesnicí, to by v mém případě byl až akrobatický kousek takto něco snad i naťukat, a hurá do dalšího blogování ve stylu „co život přinesl a můžu poslat dál“.

A noťas přeci jen nejlépe drží na stehnech, vytváří tak pravý úhel, když už jsem si našla provizorní sedátko, kde dnešní příhodu doťukám. Prožít léto u jezera, kde se dá zchladit v přírodní vodě, popít kávičku, vyluštit křížovku a tříbit snad i ostrovtip je prostě bájo.