Díky za Vaši reakci, mohl bych zde skutečně popsat 1.000 příhod a reakcí. S odstupem času se ukazuje pořád to stejné - někdo vládne - i tanky si pozve. V procesu následné normalizace se to pak vše odvíjí - Přidám se k tomu, kdo má moc politickou - jakési výhody budou. Až to praskne - nic se neděje - ten, kdo pozbyl moci politické - zase nabyl moci ekonomické ! Pak to jde dále. Přes svou moc - vliv - získává zpětně i ten politický vliv zpět a je dokonce posílen ! Ti starší to nějak vypozorovali a bonmotovali - Synu, do žádné strany nevstupuj - pokud se rozhodneš - pak jedině ve funkci předsedy ! Být řadovým členem nemá žádný význam - zostudíš se .. Můj otec, AB neznal !

Vezmu to odzadu - Otec neklidně spal, posadil se na postel a řekl - "Zatrolení Komunisté, ani v noci nedají pokoj" ! Já dětsky hleděl, co se děje ... Byl vinen tím, že se narodil ve vzdělané a pracovité rodině živnostníka . Se vděčností na tohoto vzpomínám ... V podstatě šlo o model jeho generace, jako by měli být herci. Na svou roli se tedy připravují, vzdělávají se - HLE klapka r.1950 - Už se točí, nicméně jde o úplně jiný film ! Následovala neuvěřitelná plejáda jeho ideových a životních střetů. Dnes, až úsměvné příhody, zproštění vedoucích funkcí, kdy byl odeslán prát ovčí lejna! (Balíky vlny). Smyslem bylo, aby se sžil s dělnickou třídou. (Mj., on si to velice pochvaloval, balil své pověstné dutinky a očítal u stroje světovou literaturu). Fabrika byla vedena těmi, kteří věděli , kde se nalézá Kamčatka .. To bylo sice hezké, ale hospodářsky se nedařilo, nepomohli ani Čukotkáři. Hledali se tedy odborníci - Otec byl vzpomenut ! Tedy následně vyhlášen za již "Sžitého" ! Můj rodič, byl rovněž nesmírně socialismem vykován !S úctou a synovským úsměvem vzpomínám stále .

Zatrolení Komunisté ... ! .

Pane Bučku, tak to mě moc těší, že to ve vás evokovalo tyto vzpomínky. Moje babička - ta ze vsi - poslouchala Svobodnou Evropu, a já v tu chvíli "oči navrch hlavy". Doma totiž tátovi chodilo do schránky Rudé právo. Spíš jako úlitba, po r. 1968 už ho do strany nechtěli, po prověrkách. Ale až tak mu nejspíš neublížili, ono v té šachtě to asi nebylo tak horké. Je ale fakt, že o tom nikdy nemluvil. Schoval si to v tom svém introverství, no možná i proto se ponořil do těch sbírek. Filatelisti byli tolerovaní, fungovali v oficiálních svazech.

A máma má svoje instinkty, kdy se o politiku radši nestarat. K volbám ale chodí, a volí Zelené.

Úsměvné čtení a Váš blok dokazuje hloupost a naivitu porovnávat život před a po sametu. Nelze, prostě se žilo jinak.

tohle nikdo nezapřem... nějak se žilo a mně se dost líbí, když se tu na blogu ocitnou právě i tyto věci ...ráda jsem četla a přeju Vám, Vlasto, krásnou neděli.:)

Díky Radko, to nějak vyplynulo z každodennosti. Měla jsem den dovolené, abych vyprovodila mámu na oční operaci, což se ukázalo jako zatím jen příprava. Takže nijak neomezená ve svém vidění využila cestou domů nákupní možnosti centra města, a vlastně jsme tak hrály naše oblíbené hry.

To jí ještě i šetřím, protože si "musela" koupit další kabelku, na překonané utrpení. Dělávám to ale taky, že si najednou řeknu "zasloužím si něco pořádnýho koupit, už na sobě nebudu tak škudlit", a utrácím pak ve větších částkách, to je zas fakt.

Děkuji, hezky jsem se u čtení usmívala :-)

Jsem moc ráda, že jsem si Váš bog našla. Zkrátka je to tak! Díky za inspiraci, také jsem vychovávaná ke spořivosti.

Děkuji za hezkou chvilku a lehké vzpominani... Díky!

Také děkuji za milé ohlasy. Doufám, že toho bude víc, protože jak se smiřuju s tím, co všechno mám s mámou společného, tak mám chuť to i nějak literárně podat. Protože to není jen můj příběh. A taky mám ráda příběhy, v nichž se nacházím.

Příjemné počtení

Hezké povídání

Předváleční rodiče jsou stejní