Doufejme, že režisér Strach má pro strach uděláno

Po přečtení veřejné výzvy adresované známému režisérovi, kterou tu sepsal jeden bloger, a neumožnil diskusi, mám chuť se taky vyjádřit. Ač mám trochu strach.

Ta výzva se mi vůbec nelíbí. Zvlášť onen dovětek „jednou vás to bude mrzet“. To zní přeci jako výhrůžka. A celé mi to připadá jak ve stylu „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Tohle dělávali komouši. A že by tuhle rétoriku teď převzali „vlastenci“? Sorry, pánové.

Vadí mi, jak se tu poslední roky zachází s pojmem vlastenectví, něčím tak ušlechtilým, i když asi bývávalo, někdy v 19. století. A přitom argumenty celé řady lidí, kterým se nelíbí to či ono v naší zemi, kolikrát i beru. Potřebujeme svobodnou diskusi. A ta tu je, internet je jedna velká svobodná vesnice, kde sice mnozí křičí, jak mají svobody málo, ale pořád tu máme svobodné volby, možnost pořádat nejrůznější shromáždění, zakládat různá uskupení, můžeme se vyjadřovat mnoha způsoby.

A jestli na nějaké shromáždění dorazí či nedorazí zrovna režisér Strach či jiná známá osobnost, tak onu výzvu chápu jako výraz zklamání některého z „věrných“, že nedorazí zrovna jedna z osobností, kterou by si tam pořadatelé či příznivci přáli mít. Taky chápu, že právě známé osobnosti dodávají podobným akcím na plusových bodech. Podporuje nás i Jiří Strach, doufali, a ejhle, ono je to jinak.

Zrovna včera jsem se s chutí znovu podívala na jeho režisérský majstrštyk s názvem Ztracená brána, mám ráda tuhle českou mystery tvorbu, sám režisér se tam i mihnul v jedné z drobných hereckých úloh, zpíval na kúru.

Režiséru Jiřímu Strachovi přeji, ať si nadále zpívá, co chce a kde chce. Může se svobodně rozhodovat, kam pojede či nepojede, kde a s kým bude diskutovat, stejně jako my ostatní si můžeme jak zpívat, tak i řečnit, psát, debatovat a diskutovat, jak je nám libo.

A můžete mi to nandat v diskusi, té se nebojím. Přeci jen mám snad i pro strach uděláno.