Tak ja som ešte vyrastala keď tento nazvem to fenomén nebol. Je mi vždy smutno, vidieť ľudí bez domova. Vždy rozmýšľam, či majú nejakých príbuzných, alebo čo sa im stalo, že takto skončili.....

Peníze pro lidi bez domova jsme mohli dát z případného nákupu stíhaček F-35 (nic proti stáhačkám, ale my si je jako nezápadní ekonomika) nemůžeme dovolit. Nebo se jim měly dát peníze, které byly vyčleněny na uprchlíky. Prootože není správě, aby jich do naší země přicházelo neomezeně. Nebo tanky pro Ukrajinu a další armádní vybavení. To jsou další peníze, které mohly pomoci potřebným.

Nemám řešení, ale k odlehčení tématu bych přiblížil situaci za socialismu. Shodou okolností diskutér níže, pan Kuchta tvrdí, za socialismu ten problém neexistoval.

Existoval, a řešil se, jak uvádíte, zavíráním do vězení a do blázinců. Ne kvůli těm nešťastníkům, ale kvůli socialismu, aby mu nedělali ošklivou tvář - protože to byl nejdokonalejší sociální systém - jenže lidé jsou pořád stejní, systém nesystém, nechtějí makat, chtějí žít jako bezdomovci..

Jako šéf potravinářského provozu jsem byl nucen jednoho takovémo "příživníka", který se právě vrátil z kriminálu (to byl jejich ocifiální socialistický název) zaměstnat a vlastně jsem ho zaměstnával rád, protože lidi na práci nebyli

Nastoupil jako závozník. Po třetím pytli mouky, který odnesl, seskočil z valníku, strčil mi své suce skoro až do nosu se slovy "Soudruhu vedoucí, dobře si ty ručičky prohlédněte, ty nikdy nedělaly a nikdy dělat nebudou". Ztratil jsem poslední zbytky ideálů o socialismu.

Berte to jako "provokaci", nejsem naivní, že existuje snadné řešení. Poněvadž už se mi pomalu blíží osmdesátka, tak hodně pamatuji ... za socialismu tento problém neexistoval.

Žil jsemv Praze, pohraničí (Varnsdorf) i v klasickém maloměstě (Chrudim, Písek). Dnes jedu brzy ráno do práce (ůměrné mému věku, jasně) - a na Andělu, Národní nebo u Václaváku leží a spí na zemi "lidé". Já se v mládí učil - že takový jev nalezneme jen v New Yorku - tam spí bezdomovci nad kanály, jde z nich teplo ...

Jednou ze zásadních příčin je rozpad rodiny, více jak polovina dětí se rodí mimo "lože manželské". Rodiny nejsou velké a pevné.

Dobrý den, paní Vlasto. Do bezdomovectvi jsem měl možnost nahlédnout díky jednomu známému, kterého jsem pravidelně potkával na různých nádražích. Že začátku se ocitl na ulici, sice částečně vlastní vinou, ale nechtěl na ní zůstat. Ale po čase, kdyz přežil první zimu, si na ni zvykl a zpátky nechtěl. Myslím, že to je problém většiny. Nechtějí už změnu. Možná se jí bojí. I proto si bezdomovectvim nikdo neví rady. Kdyby věděl a existoval recept, bezdomovce by nikdo neviděl. Nás stát má cesty a prostředky jak lidem na ulici pomocí. Ale pomáhat můžete jen tomu, kdo pomocí chce. Jediná cesta je proto v každodenním kontaktu a přeavedčováni konkrétního člověka. Aby sám chtěl. Polévka a nocleh nic nevyřeší, i když i to je pomoc. Hezký den

Dobry den,

ja jsem bezdomovec a neni to jednoduche. Zil jsem na vesnici, ale tam neni azylovy dum, tak jsem se presunul do mesta, jenze jelikoz ve meste nemam trvaly pobyt, na azylovy dum mohu zapomenout, snad pouze mohu vyuzit nocleharnu. Muj lekar i psychiatr zustali v miste meho drivejsiho pobytu a ve meste vas kazdy odmitne, kdyz vypadate jako troska. Treba jsem volal na psychiatrickou pohotovost, ze mam tak silne uzkosti, az z nich zvracim, a ze potrebuju nejake prasky. Lekarka se me zeptala, proc mam uzkosti. Rekl jsem ji, ze jsem prisel o vsechno. A ona na to: "Ale my tady vase ekonomicke problemy nevyresime." Nemel jsem silu na dalsi hovor. To je pak jednodussi vysomrovat tri petky a skocit do prvni vietnamske vecerky pro vino. Nezastavam se bezdomovcu, jen chci rict, ze lide si moc nedokazou predstavit, jak je tezke se odlepit od skutecneho dna. Vsude citite jenom pohrdani. Kdyz spite nekde na lavce, casto vas okradou, atd. Ja si za to muzu sam, i kdyz moje psychicke problemy me dost srazily na kolena. Ale je i dost takovych, co k tomu prisli jak slepi k houslim. Pekny vecer.

Dobrý den, velmi si cením vaší zkušenosti, kterou tu sdílíte. Přeji do budoucna více štěstí.

Belgický antropolog Patrick Declerc v rozhovoru pro ČRo říká: "To, že několik lidí umírá na ulici pod zraky těch ostatních, to slouží jako určitá lekce normality. To znamená, podívej se na to, když nebudeš dělat to, co se má, tak takhle můžeš skončit, to se ti stane." Systém si je zkrátka jaksi neuvědoměle "pěstuje". Církevní řády by mohly pomoct. Mezi bezdomovce chodí například Ladislav Heryán. Ze zkušenosti alkáče vím, že o bezdomovce pečují v psychiatrickém zařízení v Jemnici.

To, že bezdomovci v ulicích slouží jako jakési memento, s tím můžu souhlasit. Ale že by to byl trest za to, že nedělají to, co se "má"? Před pár lety jsem se v pražském metru bavila s jedním vousáčem, který tu prodával Nový prostor, a ten mi mimo jiné prozradil, že je vysokoškolsky vzdělaný, a že donedávna fungovat tzv. normálně, ale pak se nechal podvést v podnikání kamarádem. A skončil na ulici. Možná byl příliš důvěřivej? Dík své inteligenci, geneticky dané, se nejspíš už z ulice dostal, zůstali ti méně sociálně obratní a někdy opravdu nemocní.

Za praktickou informaci o Jemnici díky. I za zmínku o zkušenosti alkáče.

Těch organizací s cílem bezdomovcům pomoc byl mnoho a všechny skončily a to na jednom. Ze strany těm, kterým chtěly pomoc neměly zájem. V zimě mluvila radiu vedoucí azylového domu. Povídala, že dostat bezdomovce do azylového domu obrovská snaha při kterého pomáhá Městská policie.. Raději spí pod mostem a nebo venku pod sněhem. Pokud jej dostanou dovnitř, tak se škubou, že se musí umýt, umýt si vlasy šamponem proti vším. Ráno se chce po nich pomoc při odhrabání sněhu, úklid místnosti, kde spali, chodby a WC. nasnídají se zmizí. Protože ubytovna je v přízemí vyskočí z okna a už je nikdo nevidí.

Vím, že je bývá problém. Dělat tuhle sociální práci je jistě řehole. Můžeme si ale položit otázku, zda nenabídnout spíše nějaký typ terénní pomoci. A přijmout to, že to prostě jsou alkoholici. Ještě stále lidé, náš druh.

No, naši bezdomovci nevypadají tak romanticky jako postavičky ze Steinbeckových novel... Myslím, že to bude běh na dlouho trať. Zajištění finanční gramotnosti, speciální práce s dětmi ze sociálně slabých rodin, mraky práce na ulici. Nečekejte zázrak ze dne na den. Navíc vždy musíte počítet s procentem lidí, kterým tenhle styl, ač se to zdá nemožné...vyhovuje.

Filipe, bohužel je to tak, že to některým z nich vyhovuje, ale my se už dostáváme do situace, že to nevyhovuje nám, tzv. "většinovým". Zažila jsem třeba žebrající starší paní, která chodila do infocentra, přímo k pultu, a jak se jí jednou kolegyně zželelo, tak si k nám pro finanční podporu začala chodit pravidelně... a teď, co s ní? Stála, čekala jak pes. Pro mě jsou to obtížný situace, kdy projevit "dobré srdce", a kdy už je toho příliš.

Nápad mám delší dobu a není složitý: poučit se v zahraničí a převzít dobré programy. Proč to někdo neudělá? Asi je to nezajímá, ty kompetentní. Podle mě by musela být péče o bezdomovce aktivní - vyhledej a znič (pardon vyléči). Pozitivní model v Praze je např. Nový prostor - bezdomovcům pomáhá jaksi nepřímo. Dovedu si představit, že obec se o své bezdomovce stará - například v Hořovicích (asi 7000 obyvatel jsem jich viděl tak maximálně 7-z toho jedna žena). čili 1 bezďák na 1000 lidí, to není problém. Ale když nezloběj, nic nechtějí, proč s eo ně starat? Bezdomovectví bývá ovšem spojeno s alkoholismem, drogami, psychozami a kriminalitou - úřady by mohli některé z těch jedinců "odychtit" a léčit je s tím, že je budou odměňovat za snahu. Chceš seléčit? Máš šanci dostat měsíční příspěvek na jídlo (ne drogy), konečný cíl: sociální bydlení. Pochybuju, že klasický bezdomovec zaplatí tržní nájem. - To by ovšem v ČR sociální bydlení muselo politiky zajímat. SAmozřejmě že je to moc nezajímá, určitě ne pro bezdomovce. Takže tady někde je začátek-zájem řešit problém.

O to mi právě jde, abychom v našem městě našli nějaké možné řešení.