Personální změny brzdí reformu školství

Reforma českého školství je nutná. Už dlouho. Nejednotné maturity jsou téma, které u většiny veřejnosti vyvolá jen trpký úšklebek, stejně jako minimální učitelské platy, narychlo sestavené osnovy pro nižší vzdělávací stupně, stagnující odborné střední školství a mnoho jiných témat, kolujících médii i kuloáry už spoustu let.

Každý chápe, že kvalitní vzdělávání se jednou odrazí nejen na konkurenceschopnosti Čechů na evropském pracovním trhu, ale především na prosperitě českého hospodářství. Zdá se ovšem, že orgán v tomto procesu zásadní, tedy ministerstvo školství, musí při zavádění těchto myšlenek do praxe překonávat značné obtíže. Mezi jinými i prazvláštní postupy vlastního ministra.
Snahy o reformu ze strany ministra školství Josefa Dobeše z Věcí veřejných zatím vycházejí poněkud naprázdno. Zdá se, že reformní snahy se odsouvají a zpožďují kvůli chaotickému fungování ministerstva. Například rozbití odboru pro čerpání evropských peněz do školství – v současné situaci poněkud kontroverzní strategie. Místo peněz tak zatím chodí z Bruselu upozornění, co všechno ještě nemáme z ministerstva připravené, nebo co je přichystané špatně. Dalším kamenem úrazu je rozbití odboru, který se zabýval rovnými příležitostmi, což je záležitost, která se mohla přímo dotknout sociálně znevýhodněných rodin. Doufejme, že se jedná o příznaky počínající restrukturalizace a slibovaných změn a nestane se z toho další restrukturalizační černá můra…
Nejviditelnějším děním na ministerstvu jsou zatím personalistické veletoče samotného ministra. Ač je ve vrcholné řídící funkci, jsou jeho manažerské schopnosti přinejmenším diskutabilní. Jeden by očekával, že ministr Dobeš bude mít po svém působení v rychlolíhni top-politiků, agentuře ABL, personální praxi v malíku. Na ministerstvu se mu v tomto směru stále nějak nedaří – během posledního půlroku bude mít už čtvrtého ředitele kabinetu. To je tempo obměny pracovníků typické pro podniky rychlého stravování, na ministerstvu školství však působí více než nepatřičně.

Naposledy se ministr 21. ledna rozhodl pro odvolání Jaroslava Říhy. Hlavním důvodem je údajně smlouva do konce ledna. Personální fluktuace takového kalibru, zvláště v době, kdy ministr dle vlastních slov hledá novou koncepci celého školství, celý proces reformy brzdí. Dalo by se předpokládat, že v takovéto situaci bude ministr chtít být obklopený silným týmem osobností, které podporují stejnou myšlenku.
Ministr se už dříve podobně rozloučil i s řediteli kabinetu Michalem Šedivým a Šimonem Mastným. Tyto odchody a personální „šachy“ nabízejí jednoduchou myšlenku: ministr Dobeš je jediný s přesnou koncepcí reformních myšlenek, které chce do školství introdukovat, a zůstává v této snaze zřejmě osamocen, protože mozkový trust, který by ho měl podporovat, v podstatě neexistuje.
O tom svědčí i spekulace o Říhově nástupkyni na postu ředitele kabinetu, kterou by se podle dosavadních kuloárních informací měla stát jedna z jeho poradkyň Jana Machálková. Ta bude už čtvrtou šéfkou ministerského kabinetu ve velmi krátké době, což je bilance, které zatím nedosáhl žádný z ostatních ministrů.
Na veřejnosti pan ministr vystupuje suverénně, všechny vehementně přesvědčuje o nové koncepci a reformě školství. Ovšem zatím vše nasvědčuje tomu, že kolem tolik propagované reformy se vznáší více otazníků, než je ministr Dobeš ochoten přiznat. Nezbývá tedy než doufat, že ministerstvo disponuje dostatečným množstvím erudovaných pracovníků, kteří si pod vágními formulacemi pana ministra dovedou představit konkrétní kroky, vedoucí jak k řešení nejpalčivějších současných problémů, tak k nastartování tolik potřebné reformy našeho školství. Doufejme, že avizovaná reforma se tak nezmění v pouhou prázdnou bublinu. Protože reforma českého školství je nutná. Ale to jsem už říkala.