Karel Schwarzenberg je nepřehlédnutelná postava naší politiky. Vynořil se jako šéf kanceláře prvního prezidenta České republiky, výrazněji se však zapsal jako ministr zahraničních věcí za Stranu zelených a jako předseda strany TOP 09.
Významně je populární díky novinářským floskulím typu : pan kníže, modrá krev nebo šlechtic ministrem . Žurnalistům asi uniklo, že tituly z plzeňských práv zrušeny sice nebyly, ale šlechtické tituly už ano. Ministr zahraničí je svérázný člověk, mluví charakteristickým huhňavým způsobem, používá suchý humor, neotřelé výrazy a vlastní hlavu. Díky tomu jsem mu odpustil různá prohlášení o pošucích, kteří protestují proti Temelínu a podobně.
První věcí, kterou jsem mu ale nemohl odpustit, byla jeho bezvýhradná podpora radaru v Brdech. Když se posléze ukázalo, že náš velký spojenec tento radar nepotřebuje a že dokonce vůbec nebyl určen k obraně střední Evropy či přímo Prahy, nýbrž Aljašky, začal jsem ponejprv pochybovat jestli je pan Schwarzenberg člověkem na svém místě. Totiž - jestli věděl, že radar má úplně jiný účel, tak všem občanům lhal (stejně jako celá vláda, včetně SZ). Nebo o jiném určení radaru vůbec nevěděl, a nechal se severoatlantickým spojencem vodit za nos, což je u ministra zahraničích věcí, který má hájit zájmy vlasti, skutečně problém.
Podruhé jsem zapochyboval o panu Schwarzenbergovi v kauze Čunek. Řekl totiž, že pokud pan Čunek věrohodně nevysvětlí svoje šolichy a vrátí se do vlády, tak on, Karel Schwarzenberg, v takové vládě nebude. Čunek nevysvětlil, vrátil se, Schwarzenberg zůstal. Zdálo se, že mu na sesli ministra záleželo skutečně více než na vlastním slově . Zřejme ti čeští páni, co drželi slovo, skončili na Staroměstském náměstí po Bílé hoře.
Potřetí už mě ovšem zklamal dokonale . Myslel jsem si, že jestli se mu ve „vládě rozpočtové zodpovědnosti“ něco podaří prosadit, tak to, aby stát přistupoval k majetku jako řádný hospodář . Doufal jsem, že k tomu bude používat vlastní rozum a vlastní zkušenosti a zkušeností svých příbuzných v hospodaření na restituovaném majetku. První signály při projednávání „dřevěné knihy“ a velkotendru Lesů ČR vypadaly nadějně. Ministr prohlásil, že prodávaní stromů na stojato je pro stát nevýhodné a na svém majetku by něco takového nikdy, ale opravdu nikdy nepřipustil. Tato část jeho sdělení je rozhodně pravdivá a ověřitelná. Na Schwarzenberském majetku se takto s lesy skutečně nehospodaří. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když nakonec s velkotunelem LČR souhlasil.
Pomyslel jsem si - třikrát a dost. Jestli chce, aby se na něj vzpomínalo aspoň trochu v dobrém, měl by umět odejít. Pan Schwarzenberg mohl zůstat v mých očích, čestným člověkem. A šlechticem. Už není ani jedno: titul už byl rušen a čestné slovo zrušil on sám .
