Česká inspekce životního prostředí vydala předběžné opatření, ve kterém Správě národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava přikazuje, aby omezila takové činnosti spojené se zásahy proti kůrovcům v oblasti Smrčiny, které by mohly rušit hlukem tetřeva hlušce. Omezení činnosti platí do 15. července 2011 a vztahuje se na rozšířené zásahové pásmo v I. zóně č. 132 (Smrčina), které bylo stanoveno dodatkem z května letošního roku k Dohodě o spolupráci mezi MŽP a Spolkovým ministerstvem Rakouské republiky ze dne 13.10.2009.
Šumava patří mezi nejcennější části našeho přírodního dědictví. Jsou zde pralesovité porosty horských smrčin a bučin, bohatá rašeliniště i ledovcová jezera. Proto zde byl v roce 1991 vyhlášen náš největší národní park. Jako ochranné pásmo slouží stejnojmenná CHKO. Posláním parku je chránit přírodu a přirozený vývoj ekosystémů, umožnit poznání přírody formou šetrné turistiky, zajistit vědecký výzkum a vytvořit podmínky pro prosperitu místních obcí. V posledních letech přitahuje pozornost veřejnosti spor o zásahy proti kůrovci. Malý, nenápadný brouček se stal příčinou rozsáhlých změn v koncepci národního parku, konfliktu mezi správou parku, obcemi, nevládními organizacemi a odborníky.
Národní park je rozdělen na tři zóny. První zóny sestávají ze zachovalých přirozených biotopů, především rašelinišť či pralesovitých porostů. Druhé zóny mají být postupně - během několika desítek let - převáděny na přírodní les. Měl by se sem tedy vracet buk a jedle, ve vyšších polohách potom původní genofond smrku a jeřáby. Třetí zóny tvoří obce a jejich bezprostřední okolí.
V současné době ale část lesů druhých zón tvoří smrkové monokultury, vysázené před desítkami let. Přirozené mechanismy zajišťující stabilitu ekosystému jsou zde oslabené a les rychleji podléhá hmyzu či extrémnímu počasí, především v horách velmi častým vichřicím. Proto v okrajových částech parku je (ve druhých zónách) nezbytné proti kůrovci zasahovat. Sanace by měla důsledně likvidovat vznikající ohniska a to hlavně v těch místech, kde hrozí, že se kůrovec rozšíří i do hospodářských lesů mimo park. Vyhnout by se však měla některým místům, kde kvůli mimořádným klimatickým podmínkám situaci pouze zhorší.
S kritikou se ale setkal konkrétní postup, který zvolila současná správa národního parku pod vedením ředitele Stráského. Na návrh tzv.pracovní skupiny se v roce 2011 rozhodla kácet mj v těchto oblastech: Černohorský močál, Prameny Vltavy, Novohůrecké slatě, Vysoké lávky, Jezerní slať , Chalupská slať, Kaňon Křemelné aj. A tím zmenšít bezzáshovouo zonu na necelých 15 %. Tento záměr byl později ministrem Chalupou zmírněn, ale i tak správa parku usiluje o kácení v některých částech parku, kde hrozí, že zásahy budou zcela devastující pro přírodu např : Paštěcké stráně , Tetřevská slať, Mezilesní slať Buková slať, Ždárecká slať, Smrčina aj. Zásahy by znamenaly velké riziko vzniku holin a následného rychlého rozvracení větrem i urychlení rozpadu porostu.
Přitom bezzásahový režim je už vyzkoušen. V rezervaci Černé a Čertovo jezero, která leží v chráněné krajinné oblasti Šumava nedaleko hranice národního parku, byla úspěšnost zásahů podrobně sledována. Odborníci v místě, které charakterem a polohou odpovídá prvním zónám, využili mimořádné příležitosti ke srovnání obou postupů: zatímco v části rezervace se proti kůrovci nezasahovalo, na jiných místech s ním lesníci sváděli tuhý boj.
Pečlivý monitoring přinesl překvapivé výsledky: ani důsledná asanace každého napadeného stromu v zásahové části zde nezabránila postupu kůrovcové kalamity v roce 1996. Účinnost kácení byla o pouhé jedno procento vyšší, než efekt přirozené regulace v následujících letech v bezzásahovém pásmu. Pokles početnosti kůrovce v bezzásahové části rezervace byl téměř shodný s plochami, kde se kácelo. Celkový počet smrku, jež padly za oběť asanaci, je ale daleko vyšší: v roce 1998 totiž vichřice vyvrátila a polámala množství stromů, z toho přes 88% v místech masivních zásahů a necelých 12% na bezzásahových plochách. Pokud sečteme kácení a polomy, které v jeho důsledku vznikly, padlo asanaci za oběť o 40% více smrků, než jich zničil kůrovec při bezzásahovém režimu. „Dosavadní realizací obraných opatření byl zřetelně urychlen rozpad lesního porostu“, upozorňuje studie.
Pavla Čížková, pracovnice NP Šumava píše: „Množství obnovy v území ponechaném samovolnému vývoji je dostatečné. Průměrný počet jedinců zmlazení se rovná 5 240 ks/ ha… Už v roce 1998 podrobné šetření plzeňského Lesprojektu v oblasti Modravských slatí prokázalo, že pod odumřelými smrky je překvapivé množství semenáčků do výšky 5 cm. (průměrně kolem 5000ks/ha). Pro srovnání ve zralém smrkovém lese roste 250-500 dospělých jedinců na hektar- počet jedinců zmlazení je tedy deseti až dvacetinásobně vyšší než počet stromů v dospělém lese.“(Pavla Čížková: Jak se chová les ponechaný samovolnému vývoji. Veronica 2011/1)
Dobrá zpráva v perexu mého blogu je dobrá jen částečně. Od 15. července může sprava NPŠ opět začít hubit kůrovce tetřev- neteteřev.
(Celý text je publikován v časopise Kulturní noviny č1/2011)
