Sůl nad zlato ?

Ve známé pohádce je sůl dávána nad zlato. Každopádně by se s ní mělo jako se zlatem zacházet- tj. šetřit a nerozhazovat.

Solení je velmi škodlivé v mnoha směrech. K solení se v Česku používá nejčastěji chlorid sodný, teda klasická kuchyňská sůl. V menší míře i chlorid vápenatý, který je méně škodlivý ale zhruba třikrát dražší. Často se používají i kombinace těchto solí. V Praze použili  sedm tisíc tun posypového materiálu za týden , 90 procent z toho byla sůl. Ředitelství silnic a dálnic spotřebovalo údjně  na všechny dálnice a komunikace 1. třídy v republice za týden  15 tisíc tun soli a  3,5 milionu litrů solného roztoku (solanky), což je lepší než krystalky soli. Ale i to je moc.

Nejvíce solením trpí stromy. Chlorid sodný se rozkládá na sodík a chlór, které se vstřebávají do půdy. Chlór se kořenovým systémem dostane do stromů, kterým škodí. Je to jedna z nejčastějších příčin úhynu stromů ve městech. Jehličnaté stromy u silnic navíc trpí tím, že sněhové frézy často odhazují zasolenou břečku přímo na jejich jehličí..

Sůl dělá problémy i psům. Veterináři doporučují před procházkou namazat psům tlapky vazelínou. O volně žijící zvířata se ale nikdo nepostará. Živočichové, kteří se pohybují v solance, jsou ohroženi, protože sůl ve vyšší koncentraci leptá. Týká se to všech volně žijících živočichů, kteří se v tom pohybují, třeba havrani a další ptáci.

Odtávající sníh společně se solí často  končí v kanálech, odkud míří do čističek. Proces čištění v čistírnách je méně účinný, slané vody se špatně čistí. Sůl se z toho dostává velmi těžko, nebo se vůbec nedostane.  Solení chodníků je v mnoha městech zakázané. Na silnicích se ale solí nešetří. Přitom se tomu dá vyhnout. Dá se využít chlorid vápenatý, který je méně škodlivý vůči stromům. Kromě klasického štěrku, který se obvykle používá v místech, kde se solit vůbec nesmí, lze využít také zvláštně upravený jíl prodávaný pod značkou Ekogrid.