Stráskyplná cesta k šumavské holině

Vzpomínám si z dětství, jak jsme pratetě na venkov přivezli s velkou slávou plísňový sýr niva. Tehdy v šedesátých letech se začal po francouzském vzoru vyrábět a nechával se dozrát v jeskyních Moravského krasu, kam jsme si pro něj jezdili. Prateta si k němu přičichla a uložil ho do komory. Než jsme se vrátili z lesa, vykrájela pečlivě všechna oka zelené plísně a vyhodila je. S velkými rozpaky jí rodiče vysvětlovali, že ta plíseň je tam schválně. Řeknete, ano, jedná se o ušlechtilou plíseň, která se vyskytuje jen v sýru. Chyba lávky. Tato plíseň (Penicillium roqueforti) se vyskytuje běžně v přírodě a některé potraviny může zcela znehodnotit. Zatímco na sýru vytváří poměrně malé množství toxických látek, a dodává mu typickou chuť, jinde může být její koncentrace nebezpečná.

A podobně je to s kůrovcem. V národním parku je ho potřeba, je totiž součást ekosystému. Není nijak chráněný jak se často (a naschvál špatně) uvádí. Nelze ho vykrajovat, ale je potřeba zabránit jeho šíření mimo park. Proti kůrovci se musí v parku zasahovat a nikdy jsem netvrdil, že ne. Musí se to ale dělat na okrajcích parku (500-1000m , výjimečně až 2 km) ne uvnitř ! Je třeba zabezpečit, aby se kůrovcová gradace nepřelila do hospodářského lesa. Kůrovec se zastaví právě v této zóně (zkušenosti z jiných podobných národních parků). Opakovaně jsem správu NP upozorňoval (za ředitele Žlábka), aby proti kůrovci zasahovala razantněji na okrajích a nevysilovala se marným bojem uvnitř parku v prvních zónách . Je ale třeba nezaměňovat hrušky s jablky. Centrální Šumava není hospodářský les! V hospodářském lese je třeba proti kůrovci zasahovat všude a rychle. A dokonce i tak, že kácíme stromy v okolí výskytu kůrovce. Ostatně, většina smrkových monokultur je nepůvodních a není jich velká škoda. Dřevo se prodá a místo smrku se nasází přirozenější dřevinná skladba. Na Šumavě je smrk doma. Je už jedno, je-li to přirozená či původní horská smrčina nebo vysazený smrkový les. Kůrovec si s tím poradí a vytvoří přirozený porost rychleji, než byste si pomysleli. Ano, je to ten samý kůrovec: v národním parku prospívá, jinde škodí Pokud to někdo nepochopí, začne brzo v parku bojovat proti rysovi (žere srnce!), proti bobrovi (žere stromy!), proti losovi (okusuje listí !) a kde to všechno skončí....

Nový ředitel parku pan Stráský ale není moje stará prateta, která v životě neviděla plísňový sýr. Připomíná spíš generála ze Švejka, který rozesílá nesmyslné rozkazy. Rakousko-uherská armáda tyto rozkazy plní až do okamžiku, kdy milého generála odvezou do blázince. Mezitím ovšem způsobí C. K. Mocnářství velké škody. I pan Stráský může na Šumavě způsobit obrovské škody, než se na to přijde. Nevěříte:? O tom svědčí například tyto citáty:

„Musíme se zamyslet nad krizovým plánem, který po určitou dobu a na určitých místech nebude vůbec brát vážně zákon o ochraně přírody a bude vycházet z lesního zákona a z obrany proti kůrovci, která je obsažena v lesním zákoně“ (Právo, 12. 2. 2011)

„Tady je třeba udělat ten velmi nepopulární řez a vzít kůrovci potravu předem. Neboli kácet zdravý les. (Rozhovor s Janem Stráským, Lidové noviny, 12. 3. 2011)

„Chemie se určitě používat bude.... Myslím letecký i neletecký. Jsou všelijaký postřiky.“ (Rozhovor s ředitelem NP Šumava pro ČTK,22.3.2011)

Dan Bárta v časopise Instinkt (31.3.2011)se vyjádřil, že na Šumavě řádí zvláštní kůrovec, který žere šedou kůru mozkovou. Začal u ředitele národního parku.

Bitvu s kůrovcem v národním parku nelze vyhrát. Opravdu nelze, protože kůrovec je jeho nedílnou součástí. Tak jako nelze pražský orloj spravit tím, že ze složitého mechanizmu vyrvete jednu součástku. A to je pražský orloj proti ekosystému šumavského lesa pouhou silozpytnou hračkou.

Jediné čeho lze dosáhnout pod vedením současného ředitele, jsou holiny. Případně jedna velká, krásná holina, na které se nádherně lyžuje. Cesta k ní je ovšem stáskyplná.