Podnikatelé ze Šumavy

Výraz podnikatel je od slova podnikat. Přesto se mnozí podnikatelé chovají, jako by bylo odvozeno od slova podvádět či hrabat. Podle jednoho starého vtipu, když se ptají protřelého podnikatele: „To tě baví podvádět lidi?” odpovídá „Nebaví, ale živí!” Mnozí podnikatelé na Šumavě se však chovají jako podvodnici nejen k lidem, ale ke zdejší přírodě. Chtějí na atraktivitě přírody postavit svůj byznys, ale už jim nějak uniká, že nemohou donekonečna brát a nic dávat. Angličané říkají : „Nemůžeš koláč mít a zároveň koláč sníst.“

Na Šumavě máme (spolu s Bavorskem) nejrozsáhlejší divočinu ve střední Evropě, a ta je tím magnetem. Asfaltové cyklostezky, sjezdovky s umělým zasněžovaní, lanovky, golfová hřiště, akvaparky a jiné atrakce můžeme mít na mnoha místech, divočinu ale ne. A hlavně, mnohým nedochází, že kůrovec divočinu vytváří a nikoliv ničí. Proto někteří podnikatelé, kteří vidí jak atraktivita Šumavy upadá, tlačí na hubení kůrovce, protože v něm vidí hlavní nebezpečí. Přitom v Bavorsku mají úplně jiné zkušenosti. "Naši podnikatelé" ale chtějí výstavbu dalších zařízení a pokud někteří zaměstnanci parku tomuto tlaku brání (v souladu se zákonem), zajistí jim jejich odvolání. Dlouhé prsty kmotrů šátrají i v divočině.

Těm ochráncům přírody, kteří protestují proti kácení stromů ve vrcholových částech Šumavy pod záminkou boje proti kůrovci, je často podkládáno, že brání podnikání. Prý chtějí mít divočinu i za cenu toho, že místní lidé, především podnikatelé, půjdou po žebrotě. Ne všichni podnikatelé na Šumavě podporují megalomanské stavby typu lanovek a golfových hřišť. Na svůj blog o lanovce jsem dostal také tuto odezvu :

Jsem  šumavským podnikatelem, i když můj hlas je slabý a v rychlém víru dění přehlížený. Od dob ředitele Pavlíčka jsem členem Rady NPŠ, dosud trpěným a současně členem "Šumava Pro". Od roku 1990 provozuji  cestovní kancelář a po Šumavě i jiných koutech republiky jezdím s malými skupinami německých klientů na kole, na běžkách a na kanoích. Dovoluji si považovat se za typický vzorek místních průvodců, kterých jsme, také ve spolupráci s NPŠ, vyškolili asi 60. Považuji tuto skupinu šumavských průvodců ve světle současného vývoje za ohrožený druh, protože míst, kde můžeme  ukazovat nerušenou přírodu systematicky ubývá. Např. přímo pod plánovanou budoucí lanovkou vede jedna z tras "průvodců divočinou" (dosud paradoxně organizovaná správou NPŠ), ve Stožci je v územním plánu schváleno golfové hřiště, druhé se chystá na Svinných Ladech atd.

Jaroslav Neužil

Smůla je, že ti, kteří chtějí Šumavu divokou jsou většinou slušní a introvertní lidé. Ale ti, kteří na ní chtějí vydělat jsou halasní a někdy i hodně neslušní.