„Nepozoruji, že by se nám čeština nějak mimořádně kazila“, řekl v rozhovoru pro HN Víkend ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR Karel Oliva. Podle jeho mínění není situace češtiny nějak špatná, ani nehrozí její zničení přejímáním cizích výrazů. Příkladem je podle něj z angličtiny přejatý výraz „je to o něčem“. K tomu podotýká: „Když řeknu: je to o tom, kolik ten dům bude stát, vyjádřím kondenzovanou formou to, co bych jinak musel říct takto: Základním problémem při stavbě tohoto domu budou finanční náklady.“
Také se vyjadřuje k podproblému abychom kontra abysme. Občas prý dostává dopisy tohoto typu: „Jak vůbec můžete uvažovat o tom, že by se používalo „abysme“. To bysem já nikdy neřekl.“ Čili dr. Oliva soudí, že lidé sice odsuzují zavedení abysme, ale sami dělají chyby ještě horší.
Osobně si myslím, že propast mezi spisovnou češtinou s jejími pravopisnými pravidly a obecnou češtinou by se měla zmenšovat. Pokud budou děti ve škole hodnoceny jen podle toho, jak napíšou shora nebo zhora, ale přitom ani neumí vyjádřit myšlenku tak, aby jim někdo rozuměl, bude to celkem problém. (Náš syn celkem pravidelně dostával pětky z diktátu, ale vyhrával školní soutěže ve slohu.) Přece nestačí jen umět pravopis, je třeba umět jazyk používat. Co vám pomůže, že znáte pravidla silničního provozu, když neumíte řídit. Ano, pravidla musíte ovládat. Ale pravidla nesmějí být šikanózní, zbytečná a nesmyslná (a to jsou někdy i pravidla silničního provozu , například značka A 26- mlha). Čili ano, pravidla mějme, ale nenechme se jimi šikanovat!
Při podobných výlevech ohledně pravopisu se mě lidé ptají, co bych tedy navrhoval. Tak především bych zrušil kroužkované ů. Je to manýra bez obsahu, finesa beze smyslu. Historka, že kroužkované ů nahrazuje ve slovech ou, mne opravdu, ale opravdu nedojímá. My říkáme mouka, ale Slováci múka a srdce jim to netrhá. Bez kroužkovaného ů čeština nezchudne, naopak. Zbohatne tím, že nebudeme přemýšlet o blbostech a soustředíme se na obsah. Ale pokud to přece jen někomu bude vadit, navrhl bych krátké přechodné období (například sto let), kdy bude možno psát kroužkované i čárkované u , jak se to bude komu hodit. A komu vadí rúže ať píše klidně rouže. Námitka, že interpunkce je dúležitá pro srozumitelnost neobstojí. Fakt, že každý kdo má češtinu jako mateřský jazyk, dokáže bez problému číst SMS zcela bez interpunkce usvědčuje všechny jazykové puristy z falše.
Také tvrdé a měkké i v místech, kde to nemá žádný význam, je přežitek, třeba v příčestí minulém ho ve slovenštině zrušili už dávno a o co přišli? O nic. A vyjmenovaná slova? Staromilství snoubící se s hloupostí. Ano, ve vlastních jménech, tam to má smysl, třeba Bydžov, Přibyslav, Kamýk. Vlastní jména jsou stejně podivnost a tam bych se nad ničím nepozastavoval a psal bych to dle zviku na Zvýkově. Ale proč babyka a babička, třeba je hezčí babika a babyčka. A víte, že před sto lety se psalo síkora, a ne sýkora? A před padesáti lety syrup a ne sirup?
Anebo kantorská libůstka s a z. Kolik je na to pravidel, kolik je na to názorů. A smysl uniká. Zpátky nebo spátky, sdílet nebo zdílet, není to tak trochu jedno? Něco jiného je, kde to má význam: správa (něco spravuje) a zpráva (něco praví).
Zajímavé ale je, že jedna očividná hovadina se v Češtině usadila, a ne a ne ji vymýtit (dokonce ani nejde vimítit). A sice používaní výrazu Čechy pro celou naší zemi. Je to způsobeno nadužíváním výrazu Česká republika tam, kde by se mělo používat Česko. Proč je mnohým výraz Česko proti mysli nevím. Z 28 států EU jich (v češtině) používá koncovku -cko anebo -sko rovných 20. Pouze dva státy používají ve svém běžném označení konstituční formu (Británie používá Spojené království a Česko pořád trvá na České republice), přičemž formu republiky má v EU 21 zemí, království trvá v šesti z nich a jedna země je dokonce velkovévodství.
