Ježíšku už dost !

Ze všech stran se na nás valí denně spousta reklam. Lidé jsou přesyceni. Reklamní agenti již před řadou let pochopili, že pokud použijí předponu „eko", „bio" či jinak, deklarují, že je jejich výrobek ekologický, mají větší šanci, že zboží prodají. Pochopitelně nejlépe bez jakéhokoliv skutečného zájmu o životní prostředí. Těmto aktivitám se říká „lakování na zeleno". Zdá se, že konzum je jako alkoholové opojení a ten kdo se jím opije, je léčen opět konzumem. Když se zdá, že mnozí vystřízlivěli, přijdou Vánoce a konzum se znovu ozve: kupuj! Člověku se chce zvolat: Proboha, Ježíšku, už dost!

Oproti generacím našich otců, dědů a pradědů jsme nesmírně zhýčkaní, pohodlní a - rozežraní. Bez pochyby si žijeme nad poměry, vcelku nesmyslně spotřebováváme stále víc, a na úkor všech, co přijdou po nás - nejde jen o suroviny a energie z fosilních zdrojů, ale třeba i o nešetrné nakládání s půdou a pitnou vodou. Jak říká Aleš Máchal z Lipky  ( pracoviště pro environmentální vzdělávání): „Radost ze života přece není přímo úměrná objemu nakoupeného zboží, značce osobního auta nebo výši konta. A přesto bychom chtěli pořád víc. Kromě zřejmých dopadů rozmařilého konzumu na životní prostředí se pídění za vyšší a vyšší spotřebou příčí zdravému rozumu."

Průměrný občan České republiky může dnes vlastnit či zažít takřka všechno na co si vzpomene. Ale ten, kdo hledá i jiné stránky života, může zjistit, že tím opravdovým luxusem se stále více stávají čas,  prostor, klid, zdravá příroda a bezpečnost. Připomenu metaforu prof. Jan Kellera: „za peníze, které nemáme, kupujeme věci, které nepotřebujeme". Jednou z možných cest k pozvolné proměně způsobu života a vlastních hodnotových žebříčků je sebekontrola popisovaná prof. Hanou Librovou jako ekologický luxus: „luxus ne-mít, ne-kupovat, ne-cestovat". Je  to ekologicky příznivé chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu, tedy to čím člověk zatěžuje planetu. Ekologickým luxusem v praxi je třeba dát přednost měkké turistice před nákladnými dovolenými s leteckou přepravou, pěstování rajčat bez chemie na balkóně v paneláku, anebo si najít chvíli k tomu, abychom „šli pomaloučku ke studánce" a potěšili se ze zázraku pitné vody.

Pokud se podíváme přímo na Brno, tak ve středu města, tedy přímo v městské památkové rezervaci se mezi lety 2003 a 2009 snížila prodejní plocha z 60 tisíc m2  na 49 tisíc m2. Že by lid brněnský ztrácel zájem o konzum? Chyba lávky! Ve stejném období totiž vzrostla prodejní plocha v celém obvodu Statutárního města Brna z 513 tisíc m2 na 660 tisíc m2 (výzkum Masarykovy university v Brně). Je to především kvůli supermarketům na okrajích města. Blahobyt vzkvétá, ale (jak řekl Václav Havel) nějak divně. Zatímco ve středu města potkávám zavřené obchody zející prázdnotou, na okrajích města se zvětšují chrámy konzumu.  Před lety, když jsem v USA viděl mrtvá centra měst a nacpaná nákupně-zábavní centra, myslel jsem, že to k nám nedojde. Mýlil jsem se. Kdejaká blbost, která se v Americe urodí, najde úrodnou půdu i u nás, ať už je to  tabák, McDonald, nebo hypermarkety. Jenom ten radar, ten radar naštěstí zatím ne.