Co s tím budete dělat?

Volební kampaň mě nikdy nebavila. Především se jedná, dle mého soudu, o nehorázné plýtvání penězi, ať už jde o peníze daňových poplatníků, sponzorů a nebo přímo peníze kandidátů (to poslední zhusta právě ve Straně zelených). Jen výjimečně se mi podařilo prosadit, že peníze se daly například na opravení studánky či na podobnou rozumnou věc. Většinou skončili v bezedné studnici letáků, bilboardů a podobných pitomostí.

V druhé řadě je to také ohromná ztráta času. Pokud někoho něco z politiky opravdu zajímá, tak si najde cestu, jak se mnou o tom diskutovat i mimo kampaň. Diskuse „na ulici“ přitahuje nejrůznější pomatence, kteří chtějí bavit zejména o různých konspiračních teoriích. Na konci bezbřehé debaty pak prozradí, že k volbám stejně nechodí, protože, kdyby volby opravdu mohly něco změnit, už by je dávno zakázali.

Mnohdy se lidem nedivím, protože třeba v Jihomoravském kraji se voliči převážně snažili vymezit v klasické pravolevé ose a zvolit buď pravicí nebo levici, případně střed . Ukázalo se ale , že když jde o korýtka, jsou schopni se leví zkřížit s pravými (systém každý s každým). A když voliči zjistili, že, jimi zvolení pravicoví zastupitelé volili levicového hejtman, tak zahořkli. Ale místo toho, aby si řekli, že jim to příště ve volbách osladí, tak se rozhodli k volbám nejít.

Tato nechuť k volbám ve skutečnosti vyhovuje velkým stranám, kterým malá volební účast nevadí, ba právě jim hraje do karet. Ať budou voliči sebe znechucenější, oni mají svoji pětiprocentní hranici jistou, tak co. Možná, že právě z jejich ideologické dílny pochází i rozšířený názor, že je třeba volit velké strany, jinak hlas propadne. Ve skutečnosti jediný propadlý hlas, je ten neodevzdaný. Lidé, kteří odevzdávají hlas výhradně na základě průzkumů veřejného mínění jsou ale snadno manipulovatelní. Mají třeba nějakou oblíbenou stranu a kandidáty, kterým lze důvěřovat. Týden před volbami se dozvědí, že tato strana nemá podle průzkumů šanci překonat pětiprocentní hranici. Díky tomu se často rozhodnou vůbec k volbám nejít. Tím se se zmenšuje volební koláč a pro velké strany to znamená výhodu. Ukrojí si z něj větší díl. Je sice pravda, že po volbách se zbylá procenta stejně rozdělí mezi ty úspěšnější, ale má to jeden háček. Strana, která neprošla o procento si muže neúspěch vysvětlit tak, že má přidat. Strana, která by dostala jenom to jedno procento, si to může vyložit jako signál, aby skončila. A skutečné volební výsledky mají větší váhu než jakýkoliv průzkum.

Při letošní volební kampani do krajů jsem opakovaně zaslechl názor, že k volbám nemá cenu chodit, protože je všude strašnej ...(nepořádek na 6). Na to jsem se obvykle zeptal: „No a tak co s tím budete dělat?“ V takovém případě jsem se setkal s udivenou reakcí : „Co já, vy s tím musíte něco dělat.“ Na to jsem odpovídal: „No ano, já s tím chci něco dělat, ale vy nechcete jít ani k volbám, tak jak s tím mám něco dělat.“ Domnívám se, že volit je nejen právo, ale do jisté míry i morální povinnost. Přinejmenším ti, kteří už léta nechodí k volbám, by pak neměli sedávat v hospodách a nadávat na poměry. Oni jsou totiž ty poměry.