K Janu Němcovi, předsedovi asociace spisovatelů a k jeho úvodnímu projevu.

Vrátil bych se k části ve které se pan Němec zmiňujete o disentech – představitelích undergroundu, kteří dokázali „že skutečně nejsou zvyklí žít na zemském povrchu, kde se každý musí do jisté míry adaptovat a činit kompromisy,

 chce-li žít raději s druhými než v incestním svazku s vlastní nadřazeností.“

I dnešní doba má svoje disenty. V mnoha případech jsou to ti samí jedinci, kteří by se stali pronásledovanými i před rokem 1989. Jenže dnešní anti-oportunista, asociál normálních poměrů, už není vnímaný, jako člověk morálních kvalit, bojovník za svobodu, bojovník proti bezpráví, ale jako neschopný člověk. Předlistopadový disent dožívá v uznání svých činů dřívějších, nezpůsobilý žít ve vlastním vítězství. Noví nekonformní jedinci si zaslouží pohrdání. Nechceme je mezi námi lidmi!

Co když právě zde je zakopaná spisovatelská opice?

Žijeme dobu zisků. Všechna úspěšnost se měří ziskem. Ale ziskem všeho druhu. Zisky mocenskými, zisky morálního uznání, zisky věhlasu, zisky intelektuálního uznání. A každý zisk je obchodovatelný. Ba dokonce obchodem přijdeme k větším ziskům než prací. A tak naše společnosti i jedinci obchodují. Obchodují s tituly a tituly vydání. Se čteními, s pozvánkami, s cestami, s honoráři. Vždyť jsme spolupracující lidi ne? Já tobě ty mně na úkor lidstva – nás. Skoro všichni ač podvědomě, nebo vědomě jsou prolezlí zhoubnou nemocí zisků. A ti co nejsou, nejsou schopní žít na zemském povrchu!

Jak potom může spisovatel chtít měnit svět, když je v těch sračkách sám až po uši?

Anebo, jak se někdo může stát spisovatelem, kdo s námi nechce žít? A to nejde jen o vydání, ale o tu práci s talentem, která teprve vytváří spisovatele? O příležitosti broušení apod. Navíc, proč by jsme my co žijeme na Naší Zemi do našeho ráje pouštěli někoho kdo náš obchodní a tolik ziskový život chce rozvrátit? Vždyť asociálům ani nerozumíme!

Předpokládám tedy.

Pokud chceme, aby literatura měla moc měnit, musí autoři chtít měnit. Pokud chceme, aby autoři nacházeli a pojmenovávali zlo naší doby, pak to lépe udělají jedinci, kteří jsou s lidstvem v konfliktu. Jenže bůh zisků zamezuje…

Dost možná, paradoxně v dnešní svobodě mají lidé, kteří chtějí měnit dobu a jsou se zlem doby v konfliktu, mají menší možnosti, prostředky než nekonformní před listopadem 1989.

Závěrem textu chci podotknout, že se nejedná o útok na morální kvality předsedy. Neznám ho osobně a ani zprostředkovaně.

A o tom, že jde o řvoucí, neúspěšné ego se můžete přesvědčit i zde:

http://vladomatuska.blog.idnes.cz/c/464986/k-sjezdu-spisovatelu.html